Boží království je mezi vámi. (Lk 17,21) - Biblický citát na dnešní den

Sekce: Knihovna

Anselm Grün

Stres

Dialog se stresem

z knihy Pracovat i žít , vydal(o): Karmelitánské nakladatelsví

Mladý vedoucí oddělení se dostává do stresu. Jeho oddělení nedokáže plnit kvóty výkonu závazné pro celou firmu. Šéf ho postaví před hotovou věc: musí se postarat o to, aby v příštím roce očekávaného výkonu dosáhli. Kromě toho musí ušetřit pět procent dosavadních nákladů. Je jeho věc, jak to provede.

Šéf stavební firmy si dělá starosti kvůli špatnému vývoji v celém resortu stavebnictví. Ceny padají pod bod mrazu. Aby dokázal udržet konkurenceschopnost, je pod tlakem, že bude muset přinutit své zaměstnance k vyššímu výkonu. Potřebuje zakázky, protože jinak by neměl na výplaty. Často už ani nedokáže usnout, protože si neví rady, jak firmu dál řídit a jak ji zachránit.

Jak se mají oba řídící pracovníci vyrovnat s tlakem, který na ně zvenčí působí? Mnozí jej vnímají jako důvod přetížení. To se hlásí o slovo především nespavostí. Buď se nebožák budí hrůzou noční můry, nebo nedokáže vůbec usnout a přemítá o tom, co by se dalo dělat. Tak jako tak ale na nic nepřijde. Tlak je jednoduše příliš velký.

Vedoucí oddělení z našeho prvního příkladu nehodlá své podřízené vystavovat stejnému tlaku, jakému sám čelí ze strany šéfa, protože si uvědomuje, že spolupracovníky nedokáže donekonečna motivovat k vyšším výkonům. Dobře ví, že přestane být oblíbený, bude-li je neustále nutit. Jednoho krásného dne narazí na patřičný protitlak svého osazenstva. Dostává se do napětí mezi dvěma póly. Nedokáže splnit očekávání všech.
Staviteli z druhého příkladu se zase příčí odevzdat lajdáckou práci nebo si přijít na své peníze pomocí nekalého triku. Ať se rozhodne udělat cokoli, nenalézá východisko, jak se vyprostit z potíží.

Přesto existují možnosti, jak se vypořádat se stresem: především nemá smysl jej popírat. Prostě je tady a je to skutečnost. Nepomůže zavírat před ním oči. Je zapotřebí se mu postavit. Zachovejme si však vnitřní odstup od požadavků, které jsou na nás kladeny a které máme sami klást na druhé. Jsme to my, kdo rozhoduje, nakolik je třeba očekávání shora splnit a kde bude lépe trochu je relativizovat.
Stres nelze přesouvat na druhé v poměru jedna ku jedné. Mnohem lepší je zamyslet se nad tím, jak dosáhnout vyššího výkonu jinou cestou. Vůbec přitom nemusí jít o zvyšování stávajícího tlaku. K dosažení většího úspěchu je často třeba jen trochu víc fantazie a kreativity. Dokážou-li růst výsledné statistiky i bez přesčasových hodin a bez propouštění, odrazí se to žádoucím způsobem i na spolupracovnících a podřízených. V takovém případě nás úspěch začne bavit. Zmizí pocit utlačování a vykořisťování.

Existují jedinci, kterým už práce sama přijde zatěžko. Snaží se ji totiž odvést zcela perfektně. Jejich předsevzetím je bezpodmínečně splnit veškerá očekávání. Nepracují z vlastní potřeby. Při všem, co dělají, jsou fixováni na druhé a na jejich očekávání, případně na vlastní vysoké nároky. To prozrazuje vnitřní nejistotu a skutečnost, že dotyčný odmítá sám sebe. Nepovažuje se za dost dobrého takový, jaký je. Snaží se ze svého těla i duše „vyždímat“ něco, co tam vůbec není.

Správnou odpovědí na zmíněnou situaci je snaha objevit vlastní správnou míru a ptát se sám sebe: Proč jsem se vlastně dostal do stresu? Je třeba začít vést se svým stresem dialog. Ten objasní mnohé v naší duši, například nedostatek sebedůvěry, strach, že nejsem dost dobrý, očekávání rodičů. Jakmile totiž vlastnímu stresu porozumíme, dokážeme jej relativizovat. Sám o sobě tím sice nezmizí, ale přestane nás tak nesnesitelně tížit.

Stres nás může povzbudit k větší kreativitě. V tom případě působí jako pozitivní výzva. Dokáže-li na něj člověk reagovat sportovně, může překvapivě objevit nová řešení. Jakmile se však začne vznášet jako Damoklův meč, ochromuje a vyvolává strach. Spolupracovníci bývají v takovém prostředí častěji nemocní. Kdo je fixován na tlak a klade si jako absolutní hodnotu očekávání, cítí se využíván a přetěžován. Jeho pracovní motivace v dlouhodobé perspektivě klesá. Často ho ohrožuje pocit bezmoci a bezradnosti. Zvýšený tlak může být kontraproduktivní. Nevede už ke zvyšování výkonu, ale naopak k jeho trvalému snižování.

Má-li být člověk schopen přiznat a relativizovat vzniklý stres, potřebuje k tomu pořádnou dávku odvahy. Například si musí přiznat, že požadovaných hodnot nelze prostě v tomto oddělení dosáhnout dosavadními prostředky – alespoň ne hned.
Následně je důležité odmítnout požadavky shora a nedat se vehnat do stresu. Jenže v tomto bodě se mnozí bojí odporovat, protože by je to mohlo stát místo.
V příběhu cizoložné ženy, kterou farizeové přivlečou před Ježíše, nám Pán ukazuje, jak s podobným stresem zacházet. Ať by souhlasil s trestem nebo s jejím osvobozením, vždycky by prohrál. Podobně se cítí i mnozí vedoucí pracovníci. Lhostejno, co podniknou, prohrají buď směrem nahoru, nebo směrem dolů. Přijdou o práci, nebo ztratí oblibu u svých podřízených. Co si počít? Ježíš se jednoduše ponoří do sebe. Skloní se a píše do písku. Dalo by se říct: oddává se brainstormingu. Jenže právě proto, že se zahloubá, vynoří se v něm najednou kreativní řešení. Vzpřímí se a vmete farizeům do tváře větu, kterou si nikdo netroufne zpochybnit: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první!“ (Jan 8,7). V podobných situacích se podle Ježíšova vzoru musíme vymanit ze stresu a sestoupit v nitru na hlubší úroveň. Zde se setkáváme se zdrojem kreativní síly v nás. Odtud může občas vyplynout řešení, se kterým jsme – pod tlakem shora i zdola – vůbec nepočítali.

Jiným problémem je skutečnost, že nás stres pronásleduje i v soukromém životě. Dobrou metodou proti tomu je vytváření zdravých rituálů. Ty totiž jedny dveře otvírají a jiné zavírají. Slouží přitom jako uzdravující přestávka. Vytvářejí totiž volný prostor a nedotknutelný čas, který patří jenom mně. Nepřipustím, aby jej ovládly pracovní problémy.

Například ráno si mohu vědomě dopřát čas k meditaci. Nebo si jdu zaběhat, a stres, který mě v práci čeká, mi proto nemůže diktovat od samého počátku dne. Dokážu se soustředit sám na sebe. Po práci mi může krátká meditace pomoci vydechnout a setřást ze sebe pracovní starosti. Zbavím se tak sklíčenosti a dokážu se vrátit domů srovnaný. Rituálem se dostávám do kontaktu sám se sebou. Zabydluji se u sebe doma, jsem v souladu sám se sebou. Čím víc jsem u sebe a vnímám sám sebe, tím menší vliv vnějšího stresu připustím. Uvědomuji-li si díky denním rituálům svůj vnitřní prostor, dokážu trvale čelit tlaku, který mě očekává v zaměstnání – a navíc si zachovám sportovního ducha. Stres mě přestává ovládat a dokážu jej zpracovávat zcela osobním způsobem.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Ohlédnutí na dobu po roce 1989

(15. 11. 2018) Radikálním zločinem komunismu nebylo zabíjení...

Kongres „Společně pro Evropu“ 15. – 17. 11. 2018 v Praze

(14. 11. 2018) Ve dnech 15. – 17. listopadu 2018 v Praze proběhne setkání křesťanských hnutí a komunit „Společně pro...

Výročí Sametové revoluce 17. 11. Týká se nás otrávenost (českou) politikou?

Výročí Sametové revoluce 17. 11. Týká se nás otrávenost (českou) politikou?
(14. 11. 2018) Jaké jsou největší nemoci české politiky?

Autentická vzpomínka na svatořečení Anežky České v r. 1989

(12. 11. 2018) Z bolševického Československa - za dříve neprostupnou železnou oponou - začínaly do Říma přijíždět zvláštní vlaky...

13. 11. si připomínáme sv. Anežku českou - materiály pro děti

(12. 11. 2018) Obrázkové čtení sv. Anežce. Pracovní list s obrázky a základními informacemi o životě svaté Anežky. Šablona na sklo,...