Sebedůvěra, sebevědomí, sebejistota

Pocit vlastní hodnoty není nafoukanost

z knihy Rozvíjet vědomí vlastní ceny , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Pro okruh pocitů vlastní hodnoty a pocitů bezmoci máme mnoho podobných pojmů. Mluvíme o sebedůvěře, sebevědomí, sebejistotě. Všechny tyto pojmy spolu nějakým způsobem souvisí, ale zároveň označují také něco trochu jiného. V rozhovorech často slyším, že někdo neumí sebevědomě vystupovat, nemá žádné sebevědomí, není sebejistý. Sebevědomý je ten, kdo si je vědom sám sebe, ví, kdo je a co v něm vězí. Jako sebejistý je označován ten, kdo umí vystupovat s jistotou a nenechá se ničím a nikým znejistět. Někdy může být sebevědomí i stavěno na odiv. Tehdy člověk vystavuje vědomě sám sebe. Sebevědomě může člověk vystupovat také tehdy, má-li nedostatečný pocit své vlastní hodnoty. Zakrývá pak slabý pocit své ceny sebevědomým a sebejistým chováním.

Pocit vlastní hodnoty je vědomí své vlastní ceny, své důstojnosti, jedinečnosti své osoby. Je to vnímání mého ,já', mého opravdového bytí, obrazu, který si Bůh o mně udělal.

Sebedůvěrou se míní spíše ten aspekt, že se člověk něčeho odvažuje, důvěřuje svým pocitům a spoléhá na Boha, který ho nese a přijímá. Pocit vlastní hodnoty a sebevědomí se vzájemně podmiňují. Protože vím, že jako člověk mám nedotknutelnou božskou cenu, mohu se přijmout tak, jak jsem, mohu se spolehnout, že jsem dobrý, mohu se odvážit vystupovat takový, jaký jsem. V cizím prostředí snad mohu působit jako nejistý, ale přiznám si to. Pak mám přesto pocit sebedůvěry a vlastní hodnoty. Jsem cenný i ve své nejistotě a ve svých zábranách. Zatímco si sebevědomý člověk nemůže dovolit slabost, sebedůvěra mi umožňuje být i slabý. Pocit vlastní hodnoty není nafoukanost, je to mnohem spíše cit pro vlastní cenu ve všech slabostech a mezích.