Sekce: Knihovna

Anselm Grün

Zkušenost dnešního člověka se sebou samým

z knihy Rozvíjet vědomí vlastní ceny , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Lidé, které jako duchovní pastýř potkávám, často krouží okolo obou pólů: jedním je chybějící pocit vlastní hodnoty a druhým je pocit bezmoci. Nedostatkem sebedůvěry a touhou po rozvoji pevného pocitu vlastní ceny netrpí jen mladí lidé. Také od lidí, stojících uprostřed životní cesty, slyším často, jak je pro ně bolestné, že nemají pocit vlastní hodnoty. Nedůvěřují sami sobě. "Jiní to umí lépe," myslí si. Především matky, jejichž děti právě odešly z domova, jednoho dne zpozorují, jak se jejich s námahou vybudovaná sebedůvěra bortí. Definovaly se v závislosti na svých dětech. Nyní jsou konfrontovány samy se sebou a mají pocit, že samy o sobě nejsou ničím. Také starší lidé často hovoří o tom, že mají o sobě jen docela nepatrné mínění. Ve stáří často vzpomínají na to, jak jako děti nebyli bráni vážně a nikdo se jich neptal na jejich názor. Nyní, když nemohou prokázat žádný výkon, si připadají bezcenní.

Mladí lidé o své hodnotě velmi pochybují. I oni trpí tím, že nejsou bráni vážně, mají obavy, že nejsou tak nad věcí, jak by rádi byli. Rozčilují se, když zčervenají již při začátku hovoru o tématu, které je jim nepříjemné. A především mají strach, že by snad nemuseli být hodni lásky. Mladí muži se cítí ve společnosti žen odstrčeni, neboť si nejsou jisti, zdali jimi budou akceptováni. Když vidí, že jiní mají přítelkyně, považují se za méněcenné, protože jsou ještě sami a protože se kolem nich žádné děvče netočí. Dívky mají strach, že je muži berou na lehkou váhu, že jsou zesměšňovány, protože nesplňují ideál krásy. Vynaloží tedy všechnu energii na to, aby vypadaly tak, jak to (dle jejich názoru) muži očekávají.

Také pocity bezmoci jsou stále znovu tématem duchovních rozhovorů. Mladý muž se cítí neschopný rozhodnout o své budoucnosti. Jiní zakoušejí bezmoc v boji se sebou samými. Prostě se nedostanou z místa. Stále znovu trpí vlastním selháním, ale nemohou na tom nic změnit. Mladé ženy trpí tím, že nemohou zvládnout své problémy s jídlem. Mladí muži se cítí neschopni zacházet se svou sexualitou tak, jak by to odpovídalo jejich představám a ideálům. Jiní se rozčilují, že se stále zesměšňují, že jsou před ostatními nejistí a někdy chybují, aniž by proti tomu mohli něco podniknout.

Příčiny pocitů bezmoci spočívají často ve vnějších poměrech, snad v situaci na trhu práce nebo ve společenské a politické skutečnosti. Kdo po dokončení svých studií napsal 40 nebo 50 žádostí o zaměstnání, cítí se vzhledem ke své budoucnosti bezmocný. Má pocit, že ať dělá, co dělá, nevede to k cíli. Domnívá se, že proti kruté realitě nemůže bojovat. Kdo se jako školák zasazoval o ochranu životního prostředí, často rezignuje s pocitem, že to všechno nemá smysl. Společnost pošlapává přírodu jako dříve. Další se cítí neschopný zachránit ztroskotané manželství nebo něco změnit v zamotaném vztahu. Mnohé pocity bezmoci pocházejí z dětství. Tu dítě cítilo bezmoc ve své snaze zmírnit napětí mezi rodiči a urovnat hádky. Jinde děti cítily často bezmocný vztek, když byly nespravedlivě potrestány. Dnes prožívají stejnou bezmoc při jednání nadřízenými a s autoritami, při konfliktních situacích v rodině, ve společenství, ve firmě.

Rodiče se cítí bezmocní vůči svým dospělým dětem, které jdou zcela jinou cestou, než jak si oni představovali. Již k nim nenacházejí přístup. Staří i mladí se cítí bezmocní vůči světu, ve kterém je tak mnohé pošlapáváno, aniž by však na tento svět měli vliv, protože tento svět je určován jinými - mocnými a anonymními skupinami, které není možno postihnout.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Sebedůvěra, sebevědomí, sebejistota
• Být bezmocný, být bez moci, být bez možnosti
• Cesty ke zdravému pocitu vlastní hodnoty