Sdílnost přátelství posílí

Tolik se před sebou navzájem schováváme

z knihy Co dělat, když život ztrácí smysl , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Někdy poznáme skutečné přátele, až když odcházejí nebo už zemřeli. Nedávno jsem měl takový hořkosladký zážitek.

Umíral jeden výborný kněz z newyorské arcidiecéze, P. James MacGuire, farář kostela sv. Jana a Panny Marie v Chappaqua. Nebyli jsme zvlášť blízcí přátelé, ale udržovali jsme přátelské vztahy. Dával jsem mu párkrát exercicie. Měl přezdívku "Jim gentleman", protože byl vždycky uhlazený, trochu rezervovaný, ale přátelský a velice inteligentní. Byl vděčný za všechno, co jste pro něho udělali.

Jáhen z farnosti mi zavolal a řekl: "Jim by vás moc rád viděl, už umírá." Když jsem přijel na faru, zjistil jsem, že má půlku tváře zasaženou rakovinou. Čelist mu držela na opěrce. Prožili jsme to nejkrásnější a nejcennější setkání.

Nemoc mu ubrala něco na rezervovanosti a dodala mu spontaneity. Když jsem odcházel ještě s jedním novicem, který tam byl se mnou, novic požádal Otce o požehnání a Jim nám dal krásné, dlouhé a upřímně prožité požehnání. Když jsme vstali, řekl: "Víte, tohle je důkaz, co s člověkem udělá utrpení. Dal jsem vám "protestantské požehnání". (Katolické požehnání bylo pro nás "Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého", ale když jsme někdy dávali spontánní požehnání, říkali jsme mu "protestantské", protože tak to dělají evangeličtí pastoři.)

Jim byl velice otevřený a sdílný a řekl mi cosi velmi krásného. Řekl: "Víš, Bene, už mě to vzalo třikrát," (myslel tím tu rakovinu), "a pokaždé, když to přišlo, byl se mnou. A když to zas povolilo, byl zase se mnou. A vím, že bude se mnou, až budu muset odejít."

Na někoho, kdo je rezervovaný, to bylo nesmírně otevřené sdělení. Dlouho jsem se s Jimem neviděl, ale ve výhni sdíleného utrpení se mnohé stalo možným. Zábrany padly. Byli jsme upřímní, bez konvencí.

Tolik se před sebou navzájem schováváme. "Jak se máš?" "Dobře." Můžeme mít smrt na jazyku, ale řekneme: "Dobře." Přijdete-li mezi chudé a zeptáte se někoho: "Jak se máš?" a on umírá, řekne: "Umírám. Bojím se." V příměstských rezidencích se zeptáte: "Jak se máš?" - a odpověď zní: "Dobře. Mám rakovinu mozku, ale jde to."

Obvykle se bojíme říct druhým o sobě pravdu, protože je nechceme ztratit. Můj přítel Msgre. Bob Brown před několika lety umřel, ale ten byl jiný. Byl těžce nemocný, šest let měl rakovinu. Když jste se ho zeptali: "Jak se máš, Bobe?", řekl: "Skvěle - na to, že umírám na rakovinu."

Když to řekl poprvé, vyrazilo mi to dech. Bojíme se s druhými podělit o pravdu, která by nás mohla sblížit. Bojíme se sdílet své utrpení. Měli bychom si připomenout, že náš Pán Ježíš Kristus se nebál podělit se s druhými o své utrpení. Dělí se s ním stále. A to je kříž.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Benedikt Groeschel

Témata: Přátelství láska, vztahy nemoc spiritualita, život z víry umírání a smrt vztahy vztahy, přátelství žena & muž

(Související) texty k tématu:

Krize, utrpení:

Dětem se předává neuvěřitelná nepravda Dětem vyrůstajícím v našem rozvinutém světě se předává neuvěřitelná nepravda - říká se jim, že většina lidí má naději prožít život až do konce bez utrpení, bez bolesti, bez temnoty.
Stopy v písku Jedné noci se mi zdál sen. Kráčela jsem po pobřeží se svým Pánem. Na temném nebi se promítaly obrazy z mého života. Životní příběh provázely dvoje stopy v písku...
Utrpení, krize - základní pohled Neplýtvejme příliš slovy o utrpení. Nevíme totiž co to utrpení je. Když jsem je doopravdy poznal já, dokázal jsem jenom plakat.
Další texty k tématu: krize, utrpení

Láska, vztahy, přátelství:

Každý (z nás) potřebuje lidi, kteří se k němu dobře chovají... Jako lidé máme mnohé potřeby. Potřebujme stravu, oblečení, někdy i léky. A nejvíc potřebujeme lidi. Ale ještě více potřebujeme lidi, kteří se k nám prostě dobře chovají, kteří nás mají rádi...
Pokud hledám pokoj a štěstí nejdříve v Bohu, jsem svobodnější vůči ostatním lidem ... aniž bych jim zazlíval, že neodpovídají mým očekáváním.
Přátelé nejsou dokonalí lidé Přítel není v žádném případě nějaký ideál. Aleksander Fredro žertem podotýká: "Přátele milujeme kvůli jejich nedostatkům, protože rádi objevíme u druhého nějakou tu chybičku."
Některé překážky zdravého přátelství Přátelství je požehnáním pro život každého člověka. Pro věřící je to zároveň jeden ze způsobů, kterými Bůh dává najevo, že on sám je naším přítelem.
Další texty k tématu láska, vztahy, přátelství