Sekce: Knihovna
Sdílnost přátelství posílí
Tolik se před sebou navzájem schovávámez knihy Co dělat, když život ztrácí smysl , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství
Někdy poznáme skutečné přátele, až když odcházejí nebo už zemřeli. Nedávno jsem měl takový hořkosladký zážitek.
Umíral jeden výborný kněz z newyorské arcidiecéze, P. James MacGuire, farář kostela sv. Jana a Panny Marie v Chappaqua. Nebyli jsme zvlášť blízcí přátelé, ale udržovali jsme přátelské vztahy. Dával jsem mu párkrát exercicie. Měl přezdívku "Jim gentleman", protože byl vždycky uhlazený, trochu rezervovaný, ale přátelský a velice inteligentní. Byl vděčný za všechno, co jste pro něho udělali.
Jáhen z farnosti mi zavolal a řekl: "Jim by vás moc rád viděl, už umírá." Když jsem přijel na faru, zjistil jsem, že má půlku tváře zasaženou rakovinou. Čelist mu držela na opěrce. Prožili jsme to nejkrásnější a nejcennější setkání.
Nemoc mu ubrala něco na rezervovanosti a dodala mu spontaneity. Když jsem odcházel ještě s jedním novicem, který tam byl se mnou, novic požádal Otce o požehnání a Jim nám dal krásné, dlouhé a upřímně prožité požehnání. Když jsme vstali, řekl: "Víte, tohle je důkaz, co s člověkem udělá utrpení. Dal jsem vám "protestantské požehnání". (Katolické požehnání bylo pro nás "Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého", ale když jsme někdy dávali spontánní požehnání, říkali jsme mu "protestantské", protože tak to dělají evangeličtí pastoři.)
Jim byl velice otevřený a sdílný a řekl mi cosi velmi krásného. Řekl: "Víš, Bene, už mě to vzalo třikrát," (myslel tím tu rakovinu), "a pokaždé, když to přišlo, byl se mnou. A když to zas povolilo, byl zase se mnou. A vím, že bude se mnou, až budu muset odejít."
Na někoho, kdo je rezervovaný, to bylo nesmírně otevřené sdělení. Dlouho jsem se s Jimem neviděl, ale ve výhni sdíleného utrpení se mnohé stalo možným. Zábrany padly. Byli jsme upřímní, bez konvencí.
Tolik se před sebou navzájem schováváme. "Jak se máš?" "Dobře." Můžeme mít smrt na jazyku, ale řekneme: "Dobře." Přijdete-li mezi chudé a zeptáte se někoho: "Jak se máš?" a on umírá, řekne: "Umírám. Bojím se." V příměstských rezidencích se zeptáte: "Jak se máš?" - a odpověď zní: "Dobře. Mám rakovinu mozku, ale jde to."
Obvykle se bojíme říct druhým o sobě pravdu, protože je nechceme ztratit. Můj přítel Msgre. Bob Brown před několika lety umřel, ale ten byl jiný. Byl těžce nemocný, šest let měl rakovinu. Když jste se ho zeptali: "Jak se máš, Bobe?", řekl: "Skvěle - na to, že umírám na rakovinu."
Když to řekl poprvé, vyrazilo mi to dech. Bojíme se s druhými podělit o pravdu, která by nás mohla sblížit. Bojíme se sdílet své utrpení. Měli bychom si připomenout, že náš Pán Ježíš Kristus se nebál podělit se s druhými o své utrpení. Dělí se s ním stále. A to je kříž.
Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:
- Mladá žena tiše plakala v bezútěšném žalu
- Proč to Bůh dopustil? Na tuto otázku nemáme odpověď
- Svět ´happy-endu´
- Pokud odmítneme iluzi, jsme připraveni čelit těžkostem
- Je normální, že každý nějak trpí
- Životní zkoušky nestačí jen přežít
- I v nejhorších chvílích je Pán života se mnou
- Jak ve smutku, tak v radosti
- Ztráta přátel - nejtrpčí životní zkušenost
- Odloučením a zklamáním od milovaných prošel i Boží Syn
- Lék na žal a zklamání je milosrdná láska
- Modlitby a myšlenky pro temné chvíle
Autor: Benedikt Groeschel
(Související) texty k tématu:
Krize, utrpení:
- Bůh působí i v naší temnotě I temná období života mohou být dobrými učiteli. Bůh totiž může působit i v naší temnotě, tam, kde my nemáme nic pod kontrolou. I temnota nás může mnohému naučit, může nám otevřít oči pro věci,…
- Dětem se předává neuvěřitelná nepravda Dětem vyrůstajícím v našem rozvinutém světě se předává neuvěřitelná nepravda - říká se jim, že většina lidí má naději prožít život až do konce bez utrpení, bez bolesti, bez temnoty. Život každého…
- Stopy v písku Jedné noci se mi zdál sen. Kráčela jsem po pobřeží se svým Pánem. Na temném nebi se promítaly obrazy z mého života. Životní příběh provázely dvoje stopy v písku, jedny moje, ty druhé patřily mému…
- Utrpení, krize - základní pohled Neplýtvejme příliš slovy o utrpení. Nevíme totiž co to utrpení je. Když jsem je doopravdy poznal já, dokázal jsem jenom plakat.
- Co dělat, když život ztrácí smysl Lidská mysl nikdy nedokáže dát uspokojivou odpověď na otázku, proč se děje zlo? Proč Bůh, který stvořil tak krásný svět, připouští, aby byl zjizven tak strašnými ranami? Proč Bůh, který je světlo,…
- K Bohu se obracejí jen zoufalci? Říká se, že v době vážných krizí se lidé obracejí k Bohu novým způsobem. Skeptici to připisují zoufalství. Bůh vypadá v tomto světle jako berlička. Zranitelnost je ale jeden za…
- Ať jsme svázáni jakýmikoliv pouty, díky Velikonocům můžeme říci: ´Vítězství je jisté! Ať jsme svázáni jakýmikoliv pouty, díky Velikonocům můžeme říci: „Vítězství je jisté !“ Ať jsme v jakékoliv situaci, když už nejsme schopni lásky a nemáme odvahu jít dál, můžeme…
- Bůh přichází do tohoto našeho reálného života Bůh nepřichází jen k nějakým ideálním lidem v ideálních situacích. Naopak! Bůh je s námi v našem reálném světě, v našich bolestech i trápeních.
- Další texty k tématu: krize, utrpení
Láska, vztahy, přátelství:
- Po příteli který kulhá nechci, aby tančil... (De Saint Exupery)
- Přátelé nejsou dokonalí lidé
- Narodili jsme se také pro své přátele (Józef Augustyn)
- Sdílnost přátelství posílí (Benedikt Groeschel)
- Další texty k tématu vztahy a přátelství zde