Recept na štěstí od lidí ze třetího světa

z knihy Prokletý mobil , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Na svých cestách pořád zjišťuji úžasné věci. Lidé v chudých zemích, v Indii nebo Africe, vypadají mnohem šťastnější než my. Dovedou se úplně rozzářit, umí se úžasně radovat a rádi se smějí. U nás v Evropě se s takovou radostí ze života moc nesetkáváme. Kolik potkáváme zasmušilých lidí a jaké všelijaké výhrady máme ke svým životním podmínkám! Jak je to možné? Mají se snad lidé v Indii a Africe lépe než my?

Rozhodně ne, ale to, co my považujeme za samozřejmé, je pro ně důvodem k radosti. To, čeho my si sotva všimneme, je pro ně cenným darem. Jak dlouho vydrží dítěti v Africe malá radost! Jak vděčně reagují na dobrodiní i dospělí! A jak se jim daří? Plesá jim srdce radostí, když vstoupí do supermarketu a vidí přeplněné regály? Září jim obličej radostí, když v restauraci pročítají jídelní lístek a nevědí, co dříve si vybrat, protože všechno vypadá tak lákavě? Pravděpodobně ne. Samotný nadbytek zjevně ke štěstí nevede. V každém případě nevede k radosti, pokud jej vnímáme jako samozřejmost. Ale vděčnost přináší radost. Pocit, že jsme obdarováni, vede ke štěstí. Vědět, že za všechno dobré vděčíme Božímu požehnání, přináší radost. Vděčnost je nejlepším receptem na štěstí. A teprve až budeme zarovnané regály a plnou ledničku doma vnímat jako dar, bude pro nás i nadbytek důvodem k radosti.