Boží duch – duch demokratický

Duch Boží je Boží dar pro všechny

z knihy Prokletý mobil , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Obávám se, že svatodušní svátky patří k oněm křesťanským svátkům, které se pro nás staly záhadou. Jiné svátky jsou snáze pochopitelné – o Vánocích slavíme narození Ježíše Krista, o Velikonocích jeho vzkříšení. Ale i když si vzpomenete na příběh o Letnicích, spojujete si tuto událost patrně pouze s velikým zmatkem. Kdesi se shromáždili Ježíšovi učedníci a stoupenci a najednou se ozval hukot jako při bouřce, objevily se ohnivé jazyky a všichni mluvili jeden přes druhého. Co se to stalo?

„Dostanete sílu Ducha svatého,“ slíbil Ježíš svým učedníkům. A tuto sílu skutečně dostali. Vstoupila do učedníků a naplnila je radostí. Onen hukot a ohnivé jazyky by mohly vést k přesvědčení, že na ně tato síla sestoupila v důsledku nějakého přírodního jevu. Ale nebyl to žádný přírodní jev. Byl to Duch lásky a odvahy, který naplňoval také Ježíše. Duch Boží. Co tedy slavíme o svatodušních svátcích? Řekl bych, že slavíme to, že Bůh každému, kdo věří v Ježíše, dává svého Ducha. Že člověk nemusí být žádný světec, prorok ani papež, aby mohl tohoto Ducha lásky a odvahy mít. Duch Boží je z tohoto pohledu Duch velmi demokratický. Nedělá žádné rozdíly. Je to Boží dar pro všechny.

A tento Duch, myslím, není nijak tajemný. Církevní otcové jej označují velmi hezkým slovem. Říkají mu Utěšitel. To znamená, že tam, kde působí tento Duch, dostává se lidem bez naděje nové odvahy k životu a dokonce i nejhorší pesimisté si náhle dovedou představit lepší svět, v němž je více lásky. Vím, že jsou v současné době mnozí lidé hrdí na to, že už Boha a jeho Ducha lásky nepotřebují. V křesťanech vidí jen slabochy, kteří si musí vymýšlet útěchu z nebe, protože život bez pomoci shůry nezvládnou. Když se však podívám, jak jsou dnes na vzestupu deprese a úzkostné poruchy, jak se lidé cítí přetížení a utíkají se k drogám, říkám si, že by se nám síla Ducha svatého vlastně docela dobře hodila. Svatodušní svátky jsou důvodem k radosti. Kéž bychom je tak vnímali – jako den naděje pro všechny.