Proč bychom měli chtít privilegia?

z knihy Prokletý mobil , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Nemáte ani tušení, jak pozoruhodné dopisy a telefonáty dostávám. Jednou mi například do Říma telefonovala jedna paní z Bavorska a říkala, že její manžel umírá, jestli bych nemohl přemluvit Svatého otce, aby mu ještě rychle, než umře, napsal dopis. Jiní mě prosí, abych jim zařídil u papeže audienci. Nebo abych jim od něj alespoň sehnal autogram. Anebo ještě ztřeštěnější nápad, abych jim zajistil přístup do vatikánských muzeí, aniž by museli čekat tu dlouhou frontu u pokladny. Všichni tito lidé zkrátka chtějí něco, o čem dokonce i prominenti pouze sní, a já jim k tomu mám dopomoci.

Mohu tu jen říci, že na tom není nic k smíchu. Papež má skutečně jinou práci než plnit takováto zvláštní přání, a já ostatně také. Ale i kdybych od toho odhlédl: všichni jsme pro rovnost. Všichni mají mít stejná práva, ke všem se má přistupovat stejně, všichni mají mít stejné možnosti. Všichni – kromě nás samotných? Je možné, aby mnozí z nás hlasitě požadovali rovnost, a potají toužili po tom, aby se v jejich případě udělala výjimka? A přejí si být přece jen trošku protežovaní? Víte, já si také musím vystát frontu před vatikánskými muzei. Připadalo by mi totiž vyloženě nespravedlivé, kdybych nemusel stát frontu jen proto, že jsem opat primas. A stojím v té frontě docela rád, protože tam najdu příležitost popovídat si s lidmi, na což bych jinak neměl nikdy čas. Já si rád popovídám. Jediné moje privilegium je to, že smím žít v tak úžasném městě s tak nádhernými muzei.

Ježíš ostatně zažil se svými učedníky něco podobného. Jednoho dne se totiž hádali, kdo z nich je největší. A jak na to reagoval Ježíš? Usedl a řekl jim: „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.“ Pak vzal dítě, postavil ho před ně, objal ho a řekl: „Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá“ (Mk 9,33-37). Všem těm, kdo mi píší a volají, bych rád odpověděl stejně: Proč chcete být něco víc? Proč nechcete být raději sestry mezi sestrami a bratři mezi bratry? Není to mnohem hezčí? Není to dokonce náš sen?