Sekce: Knihovna

Marie Svatošová

Pocit opuštěnosti

Důvod pro eutanazii?

z knihy O naději s Marií Svatošovou , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

V těchto letech jsem nabyla silného přesvědčení, že nejvyšší nouze, jakou člověk může zažít, spočívá v pocitu opuštěnosti. (Matka Tereza)

K rukám ministra zdravotnictví, tehdy jím byl Rubáš, došel zoufalý dopis zoufalé stařenky z kteréhosi pečovatelského domu na Moravě. Žádala povolení výjimky, přála si eutanazii. Nechtěla už žít. Ta žádost byla samozřejmě zamítnuta a já jsem ten dopis dostala od citlivého ministerského úředníka s otázkou, zda bych jí k tomu nechtěla něco napsat. Už si přesně nepamatuji, jestli jsme si vyměnily dva dopisy nebo tři, ale víc jich nebylo. A úplně to stačilo k tomu, aby od své vážně míněné žádosti ustoupila. Vůbec tam nešlo o nějakou nezvládnutelnou nebo nezvládanou fyzickou bolest. Ve velkých kloubech měla artrózu, ale na tu si nestěžovala. Avšak okolí se k ní chovalo tak pohrdavě a nevšímavě, že z toho vyvodila jediný závěr- už jsem jim na obtíž, už tu nemám co dělat. Stačilo projevit jen trochu zájmu a všechno bylo zase dobré.

K Vánocům pak ještě poslala lístek s optimistickým textem: „Minulý týden jsem si koupila takový malý hezký kobereček a pár dalších drobností a už mám zase radost ze života.“ Vlastně měla štěstí, že nežila v Holandsku. Tam by to vyřídili jedna dvě. A přišla by o novou neočekávanou radost, která zas tak zanedbatelná nebyla, když jí stálo za to o ní psát někomu, koho nikdy ani neviděla.

S opuštěností, kterou pokládala za větší nouzi než bídu hmotnou, se Matka Tereza paradoxně setkávala častěji na bohatém Západě než v Kalkatě. Příčiny jsou známé- nízká porodnost, atomizace rodiny, anonymita velkoměst a celá řada dalších, které jednotlivec moc ovlivnit nemůže. Přesto existuje způsob, jak si zvýšit naději, že ve stáří nezůstaneme sami. Člověk by to neměl nechávat náhodě a čekat, že to nějak dopadne.

Je velmi důležité pěstovat a udržovat dobré mezilidské vztahy. Samozřejmě v rodině, ale také nejen v rodině. Udržet si přátelství ovšem znamená něco pro to dělat. Něco do toho investovat. Je logické, že když budeme věčně mrzutí, ufňukaní a nerudní, bývalí přátelé se nám velkým obloukem vyhnou. Každý člověk, byť byl i zcela upoutaný na lůžko, může druhému něco nabídnout. Třeba modlitbu. Možná právě tou bude pro své okolí užitečný, a tudíž i zajímavý.

---

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Kde se vzala radost
• Krása lidské duše
• Nemilosrdná lež
• Sklenka, náprstek, cisterna
• Objevujeme zapomenuté
• Tajní učedníci