Otcovo ohlédnutí

z knihy Supermatce řekni sbohem , vydal(o): KNA

Otec se usadil a prolétl rodinné album. Jeho děti byly téměř dospělé a den, kdy v jejich domě skončí časy řvoucí hudby a věčného nepořádku v dětských pokojích je blíž, než by si přál. Album rozhodně nebylo z nejuspořádanějších: nikdo fotky nepopsal zezadu datem a místem. Osmnáct let společného života bylo nahodile seskládaných do jednoho celku vzpomínek, v němž však bylo možno zahlédnout cestu, kterou tato rodina během let prošla.

Bylo tam batole se širokým úsměvem, které se ani trochu nestydělo, že má pouze jeden zoubek. Dvě děti hrající si na pláži. Pastýř pevně svírající vycpané jehně v jesličkové hře, kterou by i laskavý kritik nazval nízkorozpočtovou. Spousty Vánoc, tetiček a strýčků a sdostatek zvířat na malou zoologickou zahradu.

Tu zahlédl fotku zapadlou v obalu alba. Usmívá se na ní mladý muž, stojící v nemocničním pokoji, v náručí chová novorozeně. Tento muž vybudoval obchodní firmu, zasedal v mnoha radách a výborech a bezpochyby dosáhl toho, co by mnozí nazvali úspěchem. Jak se tak díval na fotografii, poklesla mu ramena. Po chvíli zvedl hlavu a zašeptal: „Všecko bych to dnes vyměnil za možnost vrátit ty roky zpátky a začít znovu.“

Je tento muž špatným otcem? Nestará se o své děti? Ne, v mnoha ohledech je dobrým otcem, svou rodinu miluje, stará se o ni a snaží se jí dát to nejlepší. Kdybyste se ho zeptali, co je pro něho nejdůležitější – jestli jeho práce, koníčky, nebo rodina – bez váhání by odpověděl: „Manželka a děti.“

Ale teď je mu padesát, děti vyrostly a on cítí, že mu jejich dětství nějak uteklo.

Sám mu velmi dobře rozumím. Když byl můj syn Lloyd malý, chodíval za mnou ráno do koupelny a říkal: „Tati, řekni mi pohádku, než se oholíš.“ Chtěl to po mně každý den. Pak jednoho dne nepřišel. Neposlal mi pohlednici s varováním, že to nastane, neřekl ani: „Mimochodem, tati, dnes ráno je to naposledy.“ Prostě se jen toho deštivého zimního dne v sedm hodin ráno tichounce zavřely tyhle dveře dětství.

Zkuste si představit osmnáct let dětství jako přesýpací hodiny, které místo písku obsahují dny. Když se vaše dítě narodí, máte tam 6 570 dní, když je mu deset let, už jen 2 920. Žádná peněžní suma, moc ani prestiž to číslo nezmění.