Blahoslavený, kdo nežije, jak mu radí bezbožní. (Ž 1,1) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Tim Guénard

Opuštěný v příkopě

z knihy V ringu s Bohem , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Má matka mě uvázala ke sloupu a odešla

 Nepolíbí mě, nerozloučí se. Nic, ani slovo. Žena se vzdaluje. Má bílé kozačky … Mám tři roky a moje matka mě právě přivázala ke sloupu elektrického vedení u nějaké polní cesty, která nikam nevede. Dojde ke svému autu, které je zaparkované na kraji silnice. Vzdaluje se. Mizí.

Vidím jen mlhu. Natahuji ruce. Jsem sám. Na les padá tma a z šera vystupují obludy. Z dětství mi zůstala jen tato jediná jasná vzpomínka na matku. Vzdalující se záda a vysoké bílé kozačky. Někdo, kdo odchází … Porodila mě, když jí bylo šestnáct let a o tři roky později mě opustila, ve chvíli, kdy našla dalšího muže svého života. Pro mne už u ní nebylo místo.

V pancéři mého otce se objevuje trhlina

Strážníci mě najdou za svítání, promrzlého a vyděšeného. Vedou mě k mému otci. Můj otec pracuje jako tělesná stráž na ambasádě v Paříži. Je to bystrý muž, ohromný jako dub, s orlím nosem a černými vlasy svých předků. Tento mlčenlivý atlet nemůže zapřít svou indiánskou krev. Má neobyčejnou sílu, hrozivou, která se uvolní náhle jako blesk, jako luk, když pustíš tětivu. Moje babička mi vyprávěla, že ho jednou viděla v baru, jak beze slova, aniž by hnul brvou, poslouchal posměšky tří hloupých bílých hub kvůli barvě pleti. Když se mu jeden z nich schválně otřel o rukáv, ocitl se dřív než bys řekl švec, polomrtvý na zemi a jeho dva kumpáni také. A můj otec, opřený o bar, si objednal další pivo, jako by si jen oprášil rameno nebo se zbavil komára. Proudí ve mně krev syna válečníka, kterého jsem nepoznal. Na svého dědu jsem hrdý. Tento indiánský umělec sloužil během 2. světové války v kanadské armádě jako stíhací pilot. Byl zajat nacisty, kteří jej považovali za žida, protože byl obřezaný. Poslali ho do tábora smrnti v Německu.(…)
 
 V pancéři mého otce se objevuje trhlina. Odchod mé matky ho sejme v plném rozletu jako déšť kulek. Zhroutí se. Vůbec si nevšiml, že se to chystalo. Protože pije čím dál víc a stává se labilním a nepředvídatelným, svěřuje mě jedné ze svých sester, která bydlí poblíž. U této něžné ženy poprvé okouším štěstí být milován. Učím se stát na nohou, pak chodit, hladit kmeny stromů, důvěrníků mých tajemství. A snít před tapiseriemi s výjevy ze středověku. Krev mých válečnických předků ve mně vře při pohledu na zběsilé houfy jezdců, na divoké rvačky. Toto štěstí, ta sladká anestezie, je ale jen příliš krátkou vsuvkou. O několik měsíců později si mě otec bere zpět k sobě. Zjišťuji, že se moje rodina rozrostla: otec žije s nějakou ženou. Podobá se italské matince, je hodně snědá, oplácaná. Má pět dětí. Zabydlely se u nás jako doma. „To je tvoje nová maminka, dej jí pusu,“ říká mi otec. „Můžeš jí říkat Maminko …“ Všechno se ve mně vzpříčí. Odmítám jí říkat maminko, přestože hořím touhou nějakou najít. Oči této ženy jsou temné jako hluboké sklepení. Nepozoruji v nich žádný záblesk lásky. Políbí mě a štípne mě do paže s úhořím úsměvem, pokryteckým a zrádným. Vím, že nikdy nebude mou matkou. Vzala si srdce mého otce, ale nikdy nenahradí tu, která mě v sobě nosila. Tu, která mě jednou večer nechala na kraji cesty a ukázala mi záda ve svých vysokých bílých kozačkách. Nikdy jsem nepochopil, proč.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Tim Guénard

Kdo se spoléhá na Boha, je jako strom u vody. (Jr 17,5)


Konference Jak slyšet Boží hlas s Petem Greigem 
22. – 23. 3. 2024 v Praze. 

Březnové vydání časopisu IN! pro dívky

Březnové  vydání časopisu IN! pro dívky
(29. 2. 2024) Březnové číslo časopisu IN!dívčí svět už se k vám pomalu blíží. Vybíráme několik ukázek z jeho obsahu.

Z éry komunismu je nutné se poučit

(24. 2. 2024) Výročí komunistického puče 25.2.1948. Další texty k tématu: Komunismus a socialismus, 1948...

Händel i v temnotách života přinesl skvělé hudební plody.

(22. 2. 2024) Georg Friedrich Händel (* 23. února 1685 Halle + 14. dubna 1759 Londýn) se po prodělané mrtvici dostal na pokraj…

Matka zabila své dvě děti. Proč Bůh nezasáhl?

(21. 2. 2024) Právě jsem slyšela ve zprávách, že matka zabila své dvě děti. Chápu svobodnou vůli lidí,  ale proč neochránil…

Mladí lidé proti zvrácenému politickému zřízení

(21. 2. 2024) 22. 2. 1943 byli v Mnichově gilotinou popraveni tři mladí lidé Sophie Scholl, Hans Scholl a Christoph Probst z odbojové…