Nejsme povoláni k tomu, abychom zachránili celý svět

Naše jedinečné povolání

z knihy Chléb na cestu , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Každý den se stává tolik hrozných věcí, že nevíme, zda ta trocha dobra, které odvedeme my, má vůbec ještě nějaký smysl. Když pouze několik tisíc mil od nás lidé hladoví, když války zuří téměř u našich hranic, když nesčetní lidé v našich městech nemají své domovy, vypadají naše vlastní činnosti nicotně. Takové úvahy nás však mohou ochromit a oslabit.

A tady slovo "povolání" nabývá důležitosti. Nejsme povoláni k tomu, abychom zachránili svět, vyřešili všechny problémy a pomohli všem lidem. Ale každý z nás má své jedinečné povolání ve své rodině, na pracovišti, ve světě. Nesmíme přestávat prosit Boha, aby nám pomohl jasně vidět, co je naším povoláním, a aby nám dal sílu toto povolání prožít s důvěrou. Potom zjistíme, že být věrný své malé roli je pro člověka právě tím nejléčivějším prostředkem na nemoci této doby.

Se svolením zpracováno podle knihy
Henri J.M.Nouwena Chléb na cestu,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Henri J. M. Nouwen

Témata: doplnění, doplňování, spolupráce poslání povolání spiritualita, život z víry stvoření - spolupráce láska, vztahy výchova vztahy vztahy, přátelství žena & muž rozlišování rozlišování Boží vůle, Božích úmyslů a záměrů

Související texty k tématu:

Povolání

Orel a slepice, aneb: Neboj se být sám sebou! Jeden statkář našel v lese zraněné orlí mládě. Odnesl ho domů, vyléčil jej a dal na dvůr mezi slepice. Mladý orel s nimi jedl a převzal jejich chování.
Naším úkolem není být druhou Matkou Terezou Snad jen málokdo pochybuje o významu Matky Terezy. Ale...
Bůh nemá v tomto světě jiné ruce než tvoje Během druhé světové války byla během náletů doslova smetena jedna malá vesnička. Mezi "obětmi" byl i farní kostel. Socha Krista vedle kostela přišla o ruce i nohy...
Naše obdarování nemusí být velké ani nápadné Jsme Bohem obdarovaní? "Hodně", anebo "málo"? Jsou obdarovanými jen "ti druzí"?
Nemusíme se bát jít do věcí, které „nezvládneme“ Vybavuje se mi jedna scéna z filmu Schindlerův seznam: Německo kapituluje, je konec války. Oskar Schindler se loučí se stovkami Židů, kterým zachránil život ve své továrně...
Také od vás druzí stále něco očekávají? Jak se z toho nezbláznit? Jak se nenechat vláčet životem požadavky okolí a zároveň nerezignovat na pomoc druhým? Jak umět odmítnout?
Další texty k tématu povolání zde

Člověk spolupracuje s Bohem na stvoření
- Oba jsme tvůrci – Bůh i já Některé věci, které když neuděláme my, nebudou udělány vůbec
- 'Bůh Tvůrce' stvořil 'člověka tvůrce' (krátké video)
- Máme privilegium spolupracovat s Bohem
- Můj život jako originální obraz Svůj život nemáme „malovat“ podle předlohy.
- Bůh nemá v tomto světě jiné ruce než tvoje
- Nejsme povoláni k tomu, abychom zachránili celý svět
- O době, ve které žijeme, rozhodnout nemůžeme...
- Abys mohl být užitečný, užitečná
- Bůh dává každému, co potřebuje, aby mohl splnit svůj úkol...
- Bůh má plán (dokonce :-) i s tebou
- Organizace práce a času

Láska k sobě, sebepřijetí:

Miluj sám sebe, abys mohl milovat druhé Láska k bližnímu bez lásky k sobě samému neexistuje...
Miluj sám sebe, aby ses mohl otevírat lásce druhých Milovat sám sebe je stejně důležitým přikázáním jako milovat bližního. Ježíš učinil z lásky k sobě samému měřítko lásky k bližnímu.
Láska k sobě samému je základ životní kreativity Pokud nemilujeme sami sebe, začneme mít přehnaný strach z poznávání vlastních chyb a nedostatků. Bůh ale nemiluje člověka pro to, kým člověk je, ale výlučně proto, že je.
Být vděčný sám za sebe Vděčnost nám otvírá oči, abychom dokázali vidět vlastní hodnotu. Často v nás totiž vězí až příliš hluboko sklon k sebeodmítání. Rádi bychom měli jiné tělo, jiné nadání, jiné možnosti. Když vidím jen co mi chybí, nerozvíjím co je ve mně jedinečné. Začnu-li pošilhávat po tom, co mají druzí a co já nemám, nedokážu už si všímat a vážit toho, co mám právě jen já.
Další texty k tématu: láska k sobě vztah k sobě, sebepřijetí