Děti jsou hosté

Vytvoření společného domova

z knihy Chléb na cestu , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Děti jsou hosty svých rodičů. Přicházejí na místo pro ně přichystané, chvíli zůstanou - patnáct, dvacet nebo dvacet pět roků - a opět odcházejí, aby si vytvořily svůj vlastní prostor. Ačkoliv rodiče mluví o "svém synu" nebo o "své dceři", tyto děti nejsou jejich vlastnictvím. V mnoha ohledech jsou děti cizinci. Rodiče je musí poznávat, objevit jejich přednosti a slabosti, dovést je k dospělosti a dovolit jim, aby učinili svá vlastní rozhodnutí.

Největší dar, který mohou rodiče svým dětem dát, je jejich vzájemná láska. Právě skrze tuto lásku mohou vytvořit prostor bez úzkosti, aby v něm děti mohly vyrůstat, povzbuzovány k rozvíjení vlastní sebedůvěry a k tomu, aby hledaly způsob, jak si svobodně zvolit svou vlastní životní cestu.

Vytvoření společného domova

Mnoho lidských vztahů je jako propletené prsty obou rukou. Naše osamocení působí, že lneme jeden ke druhému. Toto vzájemné lpění působí nezměrné utrpení, protože lpění od nás osamocení neodejme. Čím více se snažíme, tím jsme zoufalejší.

Mnoho z těchto vzájemně propojených vztahů se rozpadá, protože se stávají dusivými a vyčerpávajícími. Lidské vztahy však mají být jako dvě ruce sepjaté k sobě. Mohou se od sebe oddálit, ale pořád se ještě dotýkají konečky prstů. Mohou mezi sebou vytvořit prostor, malý stan, domov, bezpečné místo pro bytí.

Skutečné vztahy mezi lidmi ukazují k Bohu. Jsou jako modlitby na světě. Někdy se ruce sepjaté k modlitbě dotýkají celou plochou a pak se dlaněmi od sebe oddálí. A tak se stále oddalují a přibližují, ale nikdy neztrácejí dotyk. Modlí se k tomu, který je svedl dohromady.

***

Se svolením převzato z knihy Henri J.M.Nouwena Chléb na cestu, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.