Je normální, že každý nějak trpí

aneb odmítneme-li iluzi stanete se otevřenějšími

z knihy Co dělat, když život ztrácí smysl , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Je zřejmé, že trpí každý a že téměř všichni procházíme údobími hlubokého utrpení a temnoty. Zdá se, že někteří z nepochopitelných důvodů trpí víc než jiní.

Octnete-li se v temnotě, vězte, že máte mnoho společníků. Jestliže si dokážete připustit univerzální lidskou zkušenost utrpení, pak vás toto vědomí v budoucnu otevře soucitu a citlivosti ke skryté lidské bolesti.

Zamítnete-li nepodloženou iluzi, že "každý se má dobře, jen já ne", stanete se mnohem otevřenějším člověkem, citlivým k utrpení druhých a ochotným druhým naslouchat a pomáhat.

A co je podstatnější - nebudete křesťanské chování vidět jako povinnost či zátěž. I když se vám právě daří dobře, soucitný zájem o druhé vám bude stále připomínat, že v životě není vždycky na růžích ustláno. Ve zraněném světě, poznamenaném tajemstvím prvotního pádu lidstva, nemůže být život vždycky krásný, ale může být vždycky smysluplný.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Benedikt Groeschel

Témata: iluze, fikce, nereálná a přehnaná očekávání nemoc spiritualita, život z víry utrpení a naděje

(Související) texty k tématu:

Krize, utrpení:

Dětem se předává neuvěřitelná nepravda Dětem vyrůstajícím v našem rozvinutém světě se předává neuvěřitelná nepravda - říká se jim, že většina lidí má naději prožít život až do konce bez utrpení, bez bolesti, bez temnoty.
Stopy v písku Jedné noci se mi zdál sen. Kráčela jsem po pobřeží se svým Pánem. Na temném nebi se promítaly obrazy z mého života. Životní příběh provázely dvoje stopy v písku...
Utrpení, krize - základní pohled Neplýtvejme příliš slovy o utrpení. Nevíme totiž co to utrpení je. Když jsem je doopravdy poznal já, dokázal jsem jenom plakat.
Další texty k tématu: krize, utrpení