Můj Obhájce žije. (Jb 19,25) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

III. Obrácení křesťana.

Neustálé obrácení- radost

z knihy Obrácení , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

U vyvoleného národa zahrnovalo obrácení vzdát se špatné cesty a podřídit se přikázáním Zákona. Židé prosívali: "Přiveď nás znovu, náš Otče, ke své tóře a dokonale nás obrať k sobě." SZ nabádá k obrácení (shub) spočívajícím především ve změně současné cesty. NZ však chápe obrácení (metánoia) jako úplnou změnu vlastního smýšlení a jednání, jako naprostou obnovu vlastního já. Obrácení ve SZ (jako u sv. Jana Křtitele) bylo žádáno z důvodů vlastního nesprávného jednání (např. hřích modloslužby), v NZ se žádá, abychom v nitru uzavřeli důvěrnou smlouvu s Bohem. Bylo-li u Jana Křtitele k uniknutí Božímu hněvu (Mk 1,4) zapotřebí obrátit se skrze křest pokání, u Ježíše je obrácení nutné ke vstupu do nového království. Pouze v odevzdanosti Bohu, který nás vnitřně přetváří, je možné doufat ve spásu. "Jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského" (Mt 18,3).

Evangelium vychází z realistické perspektivy: ví, že u člověka není možné hovořit o obrácení k Bohu, pokud není vysvobozen ze svého hříchu (Lk 24,47; Sk 3,19). Evangelijní obrácení se však neomezuje jen na překonání hříšného stavu: jde o přechod ze stavu hříchu do úplně nové situace. Sv. Pavel tuto novou existenci nazývá "bytí v Kristu", "smrt a zmrtvýchvstání člověka s Kristem", "být nové stvoření" a "obléci nového člověka". I sv. Jan mluví o "znovuzrození", o přechodu z temnot do světla, od smrti k životu, od nenávisti k lásce a od lži k pravdě. Nejedná se jen o obrácení ze situace hříchu, ale z lidské situace k situaci vzkříšených podle Ducha. Pohnutkou k obrácení není ani tak hrozba trestu, ale přitažlivost možnosti žít v Boží trinitární lásce. Ježíš nevyzývá k obrácení jen celníky a prostitutky na okraji společnosti, ale také farizeje a bohaté lidi dodržující Zákon. Ježíš předkládá každému člověku, dobrému či špatnému, nezbytnost obrácení: "Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej" (Lk 17,33; Mk 8,35; Mt 10,39).

Toto úplné obrácení nemůže být dílem člověka: je to úkol, který předpokládá dar a milost. Podle biblického učení se může uskutečnit pouze jako účast na Kristově velikonočním tajemství. Z tohoto pohledu je zřejmý život církve: "Z velikonočního tajemství čerpají všechny svátosti a svátostiny svou sílu" (SC 61). Obrácení se uskutečňuje pouze ve víře: je to odpověď na Boží volání, na vykupitelskou milost.

Když člověk obdržel milost obrácení ke Kristově Duchu a potom víru opustí, může doufat, že znovu obdrží dar obrácení? Autor listu Židům tvrdí, že ti, kdo "odpadli, s těmi není možno znovu začínat a vést je k pokání" (Žid 6,6). Netvrdí však, že není možné druhé obrácení. Jeho cílem je upozornit na nezbytnost úplnosti obrácení, která je nezaslouženým Božím darem (Žid 12,17): obnovené obrácení není ovocem našeho úsilí, ale je to milost. Nikdo si nezaslouží návrat k víře jednou zapřené. Návrat je možný jen proto, že Bůh "si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání" (2 Petr 3,9).

Obrácení je charakteristické pro celou křesťanskou existenci. Znamená přiznání vlastní hříšnosti a otevřenost vůči uzdravujícímu Božímu daru; je přijetím milosti, která nás přivádí na cestu návratu do otcovského domu; je vírou, že jsme byli uschopněni znovu milovat Boha v důvěrném a dětinném vztahu; znamená prožívání radostného společenství s Kristem, abychom společně uskutečňovali Otcovu vůli; je účastí na velikonočním tajemství, která uvádí do nového života Božích dětí; znamená neustálé znovuzrození ke vzkříšenému životu s Pánem.

Křesťanský život je neustálé obrácení. Není jen očištěním od stavu hříchu, ale znamená pokrok na cestě askeze. Znamená stále hlubší zduchovnění, abychom v základním rozhodnutí usilovali o život lásky. Křesťan se cítí jako poutník; jako člověk žijící v provizorních podmínkách stanu; jako člověk mající nad sebou základní zákon stále hlubšího obrácení; jako bytí zcela začleněné do dynamiky velikonočního tajemství smrti a vzkříšení.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Kdo se spoléhá na Boha, je jako strom u vody.
(Jr 17,5)

Nechme na sebe hledět Ježíše (papež František)

Nechme na sebe hledět Ježíše (papež František)
(3. 10. 2024) Co nám nabízí svědectví Františka z Assisi dnes? 

Papež vyhlásil na pondělí 7. října Den modliteb a půstu za mír

Papež vyhlásil na pondělí 7. října Den modliteb a půstu za mír
(2. 10. 2024) „Je toho zapotřebí, zatímco válečné požáry nadále pustoší lidi a národy“.

Svátek andělů strážných 2.10.

Svátek andělů strážných 2.10.
(1. 10. 2024) Pošlu před tebou anděla, aby nad tebou po cestě bděl. Naslouchej jeho hlasu. Můj anděl půjde před tebou, praví Bůh.…

Mezinárodní den seniorů 1.10.

Mezinárodní den seniorů 1.10.
(29. 9. 2024) Víte, pro mě stárnutí je přibližování se cíli. A ten cíl stojí za to. Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani do srdce…

Svatý Václav?

Svatý Václav?
(28. 9. 2024) Jaký vzor nabízíme mladým lidem dnes? Rytíře nebo švindlíře?