IV. Obrácení v pastoraci.

Nová osobní zodpovědnost

z knihy Obrácení , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Primární úkol pastorace církve spočívá v evangelizaci: vést Boží lid k neustálému obrácení. Za tímto účelem je v církvi přítomen Duch, slovo a svátosti. Občas se zdá, že se pastorace omezuje na vedení k společensky legalizovaným morálním postojům. Stačí se podívat, jakým způsobem jsou vysluhovány svátosti, které teologicky znamenají uvedení do obrácení. Křest je většinou udělován malým dětem. Eucharistie a biřmování trochu odrostlejším. Praxe svátosti smíření zpravidla ustrne u dětského pojetí. Svátostný život se většinou utváří v mezích kanonických formalit v souladu s předpisy rubrik, na úrovni projevované náboženské zvyklosti. Chybí zkušenost neustálého obrácení k postupné mystické iniciaci.

Pastorační péče má napomáhat kvalitativnímu skoku v křesťanském životě: prožívání základního rozhodnutí pro evangelium ve vlastním životě. K bytí křesťana patří obrácení, ovšem ne ani tak od hříšných postojů minulosti, ale k vědomí úplně nového života. V pluralistické a sekularizované společnosti se jeví jako velmi důležité pochopit nutnost svědectví o originálnosti vlastní víry a lásky.

Katolická pastorálka si byla vždy vědoma nutnosti mystagogie, aby se křesťané nezaměřili na pasivní přijímání svátostí ani na legalistický konformismus v církvi. Pastorace je slavnou stránkou katolické církve, v níž se sama obrací k evangelizaci. Můžeme připomenout katechumenát, ale také všechny ostatní pastorační metody: lidové misie, duchovní cvičení, obnovy, studium Písma atd. Zvláště zmiňujeme neokatechumenát. To vše vyjadřuje touhu církve obrátit věřící k Pánu v naslouchání jeho slovu a v přijetí darů Ducha svatého. V současné době se pastorálka snaží vymezit některé životní situace znamenající novou osobní odpovědnost, aby na ně napojila účinnou výzvu k duchovnímu obrácení: jedná se o pubertu, zasnoubení, začátek zaměstnání, třetí věk [Starý člověk] apod.