I. Antropologické obrácení.

Obrácení k lásce

z knihy Obrácení , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Kdo sleduje vývoj a dozrávání lidské osoby, všimne si jejího povolání k pomalému, ale základnímu obrácení. Člověk přechází od přijímání lásky, která je cele obrácená do sebe, k lásce obětavé, která se projevuje službou druhým. Lidské "já" přistupující k životu jakoby uzavřené v touze vlastnit lidi a věci k vlastnímu prospěchu se musí obrátit k sebedarování pro společenství.

Stát se dospělým v afektivní oblasti znamená přijmout další tvůrčí zdokonalení: získat od Boha dar nového života. Lidské životy vyvěrají z Boha, který je jejich pramenem (1 Jan 4,16). Stvořené bytí může růst v lásce, protože je uschopněné k připodobnění se Božímu životu. Kdo zraje k obětavé lásce, ukazuje, že na něj působila Boží tvůrčí láska.

Existují dva způsoby, jak růst ve schopnosti milovat: jeden na afektivně-humanistické rovině, druhý na rovině nadpřirozené lásky. Bůh nenapomáhá lidské schopnosti milovat přímým a bezprostředním zásahem, ale používá již existující předivo mezilidských vztahů. Lidé, kteří milují obětavou láskou (k tomu jsou např. povoláni rodiče) jsou přirozenými Božími spolupracovníky v pomoci druhým na afektivní rovině. Afektivní antropologické obrácení je druh askeze svěřené lidem a vyvolané lidmi, i když se v konečném důsledku vztahuje k Bohu. V tomto případě se jedná o obrácení k vyššímu stupni lásky podle míry osobní otevřenosti, která se začleňuje do společenských vztahů.

Odlišným způsobem probíhá osobní dozrávání v lásce. Schopnost milovat má účast na již existující lásce božských osob. Nejedná se o obrácení v rámci běžných antropologických schopností, ale v oblasti nadpřirozeného života. Obrácení ke sloužící lásce je přímo způsobeno Duchem svatým. "Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán" (Řím 5,5). Obrácení k lásce vyžaduje osobní setkání s Kristovým Duchem. Jistě, i v tomto případě jsme do lásky uváděni prostřednictvím společenství věřících, protože v nich spatřujeme Boží Trojici. Dělnický kněz Emile Van Broeckhoven se modlíval: "Pane, dej mi poznat skutečné nitro druhého, tu neprozkoumanou zemi, kterou je Bůh v nás."

Protože každé obrácení k lásce je Boží dar, nabízený ve spolupráci s bližními, máme jako odpověď na něj povinnost praktikovat tuto lásku k bližním. V každém úkonu lásky k druhému se zároveň uskutečňuje setkání s Pánem, je v něm zahrnuto svědectví o vděčnosti za tento dar a o obrácení k lásce skrze jeho milost. Náš vztah k Bohu prostřednictvím bližních se stává stále důvěrnějším pokaždé, když nám Duch svatý udělí další schopnost ke sloužící lásce.