II. Obrácení pohanů.

Plnost náboženského života

z knihy Obrácení , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Každý člověk je povolán k obrácení k Bohu, k napojení na něj ve víře a lásce a k započetí důvěrného rozhovoru s ním. Není však možné setkat se s Bohem, nevyjde-li nám on sám vstříc. Možnost poznávat a milovat ho je dar Ducha svatého. Prorok Jeremiáš pokorně žádal: "Obrať nás, Hospodine, k sobě, a my se navrátíme" (Pláč 5,21).

Dar víry, který nás uvádí do společenství s Bohem, má různé stupně. Boží slovo připomíná některé hlavní způsoby daru obrácení k Bohu. Lidská omezenost je příčinou roztržky mezi námi a Bohem. "Bloud v srdci říká: 'Bůh tu není'" (Ž 14,1; 53,1). K prvnímu obrácení dochází připuštěním Boží existence, někdy snad i ve formě modloslužebné představy: Bůh "ušitý" na míru lidské ubohosti. Opravdovějším obrácením dochází člověk k monoteistickému přesvědčení o Bohu: k racionální úctě k Bohu, vnímanému jako stvořiteli a vládci vesmíru. Stvoření vyžaduje, aby člověk ukázal svou rozumnost a obrátil se ke svému tvůrci (Mdr 13). "Ať se ti klaní celá země a zpívá ti žalmy, ať zpívá žalmy tvému jménu" (Ž 66,4).

Boží zjevení umožnilo praotcům důvěrnější setkání s Bohem: nabídl jim svou smlouvu. Skrze Abraháma jsou všechny národy povolány k tomuto obrácení (Gn 12,3; 22,18), i když Bůh měl úmysl uskutečnit toto všeobecné povolání až s příchodem Mesiáše mezi nás (Iz 11,10-12; Jer 3,17; Sof 2, 11). Ještě před příchodem Mesiáše však měly všechny národy možnost poznat Hospodina jako všemohoucího v jeho podivuhodném díle (Ž 47,2n; 138,4n).

V NZ Ježíš hlásá novou smlouvu s Bohem Otcem pouze Izraelitům (Mt 10,6; 15,24; Mk 7,27), ale svým učedníkům přikazuje získávat učedníky u všech národů (Mt 28,19). Duch vzkříšeného Krista vede církev mezi pohany, aby je podle evangelijního učení přijala za syny (Mt 21,43; 22,7-10; Jan 10, 15). Křesťanské společenství je uváděno do katolického smýšlení pomocí velmi příkladných zkušeností (např. Korneliův křest, Sk 10, a křest pohanů v Antiochii, Sk 11,20n); děje se to i skrze slavnostní programová vyhlášení (apoštolský koncil v Jeruzalémě, Sk 15). Zvláště Pavel má poslání "otvírat oči" pohanům, "aby se obrátili od tmy ke světlu" (Sk 26,18).

V pozdějších dějinách spásy pokračovala církev v nových apoštolských formách ve svém poslání obrátit pohany k nové smlouvě. V současnosti prožívá svou katolickou misijní dimenzi svědectvím úcty ke všem náboženským přesvědčením (AG 13) a vyzývá všechny národy, které přijímají křesťanskou víru, aby vtělily evangelijní zkušenost do své vlastní kultury (AG 21). Církev je přesvědčena, že věřící jiných náboženství jsou osvěcováni "nezřídka odrazem Pravdy, která osvěcuje všechny lidi" (NA 2). Proto se snaží o pochopení a o předkládání vlastních pravd a hodnot, které nabízí ve srovnání s jinými náboženstvími, ale nevzdává se úsilí o podporu růstu každého již existujícího dobra u jiných náboženství, i když je přesvědčena, že pouze v ní, v Kristově Duchu "lidé nalézají plnost náboženského života a skrze něho Bůh všechno smířil se sebou" (NA 2).

[Pokud jde o "obrácení" příslušníků křsťanských nekatolických vyznání, viz hesla: Duchovní ekumenismus a Protestantismus.]