Zůstaň klidný a neboj se, neklesej na mysli. (Iz 7,4) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

David Torkington

Dva v jednom

Vzájemná láska

z knihy Neztrácet naději , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Krátce poté, co jsem se nadobro rozloučil se školou, jsem šel s přáteli do Covent Garden na Aidu. Její hudba mi nebyla neznámá, ale celkový dojem z představení daleko předčil veškeré mé očekávání. Když po skončení slavnostního pochodu spadla opona, byl jsem doslova unesen. Vůbec se mi nechtělo jít s ostatními do baru a diskutovat o silných a slabých stránkách inscenace. Toužil jsem se vrátit do samoty svého pokoje a vychutnat si to, čeho se mi právě dostalo.

Prostřednictvím skladatelovy hudby jsem zakusil něco z Boží krásy, slávy a vznešenosti a nechtěl jsem tento zážitek rozmělnit bezduchým klábosením. Už v minulosti na mne vícekrát podobně zapůsobila krásná přírodní scenérie, dojímavá hudba či velké umělecké dílo. Můj duchovní vůdce později tyto zážitky nazval „mystickými předzvěstmi", a těmi skutečně jsou. Jsou to prožitky, jež předcházejí mystickému uvědomování si Boha skrze jeho stvoření nebo lidská díla, zrcadlící díla Boží: Tyto předzvěsti se pak dostavují častěji u kontemplativního člověka, kterého dlouhé očišťování naučilo vnímat Boží přítomnost.

Důvodem, proč ti z nás, kdo ještě nebyli očištěni, neokoušejí neustále milující přítomnost Boha, je naše zahleděnost do sebe. Ze své sebestřednosti jsme pak náhle vyvedeni, když se silný vnější podnět setká s otevřeností mysli a srdce, která nám umožní na kratičkou chvíli zakusit Boží lásku, jež nás bez přestání obklopuje.

Tyto zážitky vzbuzují svatý neklid, který nám pomáhá pochopit výrok svatého Augustina: "Nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě." Přivádějí nás k hledání Toho, který se nás dotkl, abychom mohli stále větší měrou zakoušet lásku bez hranic, jež k nám na okamžik pronikla.

Kdysi jsem si tyto prožitky mylně vykládal jako povolání k zasvěcenému životu nebo kněžství. Nejde však o volání k určitému způsobu života, nýbrž o volání k plnosti života, která se nabízí všem. Můj otec dobře znal tyto zkušenosti už dlouho před tím, než se moji rodiče seznámili. Díky učiteli zeměpisu se začal zajímat o astronomii a dlouhé hodiny trávíval na střeše školní budovy, kde pozoroval hvězdy. Zpočátku to byl zájem jen ryze akademický, nakonec však veskrze mystický. Ani nepotřeboval dalekohled, když k němu promlouvala nádhera a vznešenost oblohy a dotýkala se ho poznáním, které nelze najít v knihách. Nevykládal si však tyto zážitky - a jiné, podobné těm mým - jako povolání k zasvěcenému životu a nikdy ho ani na chviličku nenapadlo stát se knězem. Chtěl jen lépe poznat a hlouběji zakusit Toho, jehož přítomnost se ho v těchto tajemných okamžicích dotýkala a naplňovala ho steskem po Stvořiteli.

Tato přítomnost k němu nově a nečekaně pronikla toho dne, kdy poznal mou matku. Měla se mu stát ještě dokonalejším ztělesněním Toho, jehož hledal. Podle obrazu a podoby Boží je stvořen člověk jako muž a žena, kteří spolu a svou vzájemnou láskou představují nejdokonalejší zpřítomnění lásky Boží. Mužský a ženský princip, v Bohu dokonale vyvážené jako jeden celek, se na zemi zjevují každý zvlášť - jako dva; takže muž a žena, sjednocující se skrze lásku, zakoušejí Boha jedinečným způsobem.

Jak otec matku postupně poznával a zamilovával si ji, zažíval jejím prostřednictvím něco z Boží krásy, dobroty a pravdy, oděné do podoby ženy, která vzrušovala jeho srdce, mysl i tělo a vedla ho dál. V tomto prožitku pociťoval Boží přítomnost plněji než kdy dříve. Byl to prožitek, jenž se s ubíhajícími léty ještě prohluboval; sobectví, které se mezi ně nicméně stále ještě stavělo, se pozvolna vytrácelo působením utrpení a obětí, jež s sebou neslo společné budování rodiny.

Jejich vzájemná láska, která rostla, prohlubovala se a zkouškami se očišťovala, jim umožňovala přijímat a navzájem si dávat onu ještě hlubší lásku, jež od nich proudila do celé rodiny a také do dalších rodin, které inspiroval jejich krásný celoživotní vztah. I když už oba zemřeli, jejich láska trvá, neboť cesta k nekonečnému moři lásky, do nějž se všichni toužíme ponořit, nemá konce.

Odměnou poutníka je pokračovat v cestě. Útěchou hledajícího je neustávat v hledání; vždyť na této straně věčnosti cesta nikdy nekončí.


***

Se svolením převzato z knihy Davida Torkingtona: Neztrácet naději, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Vyšlo další číslo časopisu pro dívky IN!

Vyšlo další číslo časopisu pro dívky IN!
(7. 7. 2020) Tak konečně jsou tu prázdniny se vším všudy. Opravdové volno které si můžete užít nejen s přáteli, s rodinou, ale i s…

Cyril a Metoděj

(3. 7. 2020) Oba rodní bratři, jejichž svátek slavíme 5. července, pocházeli ze Soluně. Ta byla v té době největším střediskem…

Nedělní videokázání (NEJEN) pro děti

Nedělní videokázání (NEJEN) pro děti
(26. 6. 2020) Ježíš řekl svým apoštolům: „Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo…

27. 6. Den památky obětí komunistického režimu

27. 6. Den památky obětí komunistického režimu
(26. 6. 2020) 27. června 1950 byla komunisty zavražděna Milada Horáková (o několik měsíců před ní byl komunisty ubit k smrti kněz Jose…

Tomáš More (22.6.)

Tomáš More (22.6.)
(21. 6. 2020) Filozof, humorista, mučedník... Popraven králem Jindřichem VII. Patron politiků a vládců.

Josef Kemr - výročí narození skvělého herce

(19. 6. 2020) Josef Kemr (20. 6. 1922 – 15. 1. 1995) vynikající herec a aktivní křesťan.

Varování před sektou Shincheonji

Jde o nové náboženské hnutí z Jižní Koreje. Církve po celém světě proti němu varují.

Důvodem je sektářská povaha, manipulativní praktiky, snahu o utajování, zásadní odklon od křesťanského učení apod.

Její členové zpravidla postupně opouštějí rodiny a omezují veškeré kontakty s vnějším světem.

Více informací:

 www.scjinfo.cz