Proč myslíte, že se dnes tolik lidí upnulo k reinkarnaci? Touží opravdu žít víc životů? Není to alibismus?

Na to se mě neptejte, to je pro mne taky záhada. ... A je pro mne skutečně udivující, o co vlastně jde u nás těm lidem, kteří šilhají, koketují, pohrávají si s reinkarnací. Co je na tom láká? - říkám si, dívám-li se na věc prostým selským rozumem, jak u nás bývalo dobrým zvykem. Rozumím-li dobře, konečným cílem je "rozplynout se v nicotě - nirvána" - ztráta jakékoli identity. Jenže to si musí člověk zasloužit svým životem, a protože se to málokomu podaří napoprvé, musí se o to pokusit znova a trochu si možná polepší, nebo pohorší, snaží se zkrátka být lepší a lepší - až dosáhne toho: nebýt vůbec! Jenže někteří zájemci o reinkarnaci si na ní, jak se zdá, cení hlavně to ustavičné převtělování, ten vždy nový a málem snad věčný život. A přitom nevědí, jaký byl ten minulý, ani jaký bude ten příští - na co se tedy těší?


***

Převzato z knihy rozhovorů "Deset vyznání" (Marcela Kašpárková) z kapitoly Vyznání životu (rozhovor s Radovanem Lukavským), kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.