Často se setkáváme s lidmi, kteří jsou skleslí a do budoucnosti hledí skepticky, jako kdyby jim nic nemohlo přinést štěstí. Vnímají, že život se skládá převážně z bolestí, smutků, trápení a nelásky. Zdá se, že utrpení v nich zlomí každý plamének naděje.
V srdci každého člověka
je očekávání něčeho dobrého
V srdci každého člověka je ukryta naděje jako touha a očekávání něčeho dobrého, ačkoliv nevíme, co přinese druhý den. Nepředvídatelnost budoucnosti ale dává v srdci člověka vzejít protikladným pocitům: od důvěry ke strachu, od klidu ke sklíčenosti, od jistoty k pochybnostem.
Často se setkáváme s lidmi, kteří jsou skleslí a do budoucnosti hledí skepticky, jako kdyby jim nic nemohlo přinést štěstí. Vnímají, že život se skládá převážně z bolestí, smutků, trápení a nelásky. Zdá se, že utrpení v nich zlomí každý plamének naděje.
Skrze temnotu zahlédnout světlo
Do obtíží a temnot, které nějak prožívá každý člověk, vnáší světlo apoštol Pavel, když píše: „Chlubíme se dokonce i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost plodí osvědčenost, osvědčenost plodí naději, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (Řím 5,3-5).
Podle apoštola Pavla lze i v těžkých situacích skrze temnotu zahlédnout světlo. Můžeme zakoušet, jakou sílu nám dává láska, která pramení z Kristova kříže a zmrtvýchvstání. Křesťanská naděje se totiž rodí právě z lásky a stojí se na lásce, která proudí z Ježíšova srdce probodnutého na kříži.
Duch svatý pak svou přítomností září ve věřících světlem naděje. On toto světlo udržuje zažehnuté jako pochodeň, která nikdy neuhasne, aby nám byl v našem životě oporou a posilou.
Naději nemohou zlomit žádné nesnáze
Křesťanská naděje se nemýlí a neklame, protože stojí na jistotě, že nic a nikdo nás nemůže nikdy odloučit od Boží lásky: „Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (srov. Řím 8,35.37-39).
Tuto naději nemohou zlomit žádné nesnáze.
Stojí na víře a je živena láskou,
a tak nám umožňuje jít životem dál
a čerpat z ní sílu k životu.
