Lidé, kteří poznali Boží radost, nepopírají temnotu. Jen se rozhodli, že v ní nebudou žít.
Věří, že světlu, které svítí ve tmě, lze důvěřovat víc než samotné temnotě.
Ježíš vidí svět realisticky
Když Ježíš mluví o světě, není naivní. Mluví o válkách, hladu, zradě i nenávisti. A nic nenasvědčuje tomu, že by tyto známky temnoty měly ze světa zmizet.
A přesto říká, že můžeme mít radost. Boží radost – uprostřed všeho, co se děje kolem nás. Radost z toho, že patříme do Boží rodiny, k Bohu, jehož láska je silnější než smrt. A každý, kdo se této lásce otevře, může žít v tomto světě, a přesto už patřit Království radosti. Tuto radost potkávám na tvářích mnoha lidí – prostých, chudých, často i trpících. Žijí uprostřed nejistoty, a přesto v sobě nesou klid, který se těžko vysvětluje. Jako by už teď slyšeli vzdálenou hudbu domova u Boha, kam směřují. Umějí se těšit z maličkostí, z každého náznaku dobra, který zahlédnou kolem sebe.
Jaký je rozdíl mezi cynismem a radostí?
Rozdíl mezi cynismem a radostí je propastný. Cynik hledá tmu, kamkoli přijde. Všude vidí skryté motivy, hrozby a intriky. Důvěru považuje za naivitu, odpuštění za slabost a nadšení za směšné. Tvrdí, že jen on vidí svět „takový, jaký je“. Ale tím, že zlehčuje radost, přidává temnotě další stín.
Radostný člověk naopak volí světlo. Nepředstírá, že tma neexistuje, ale rozhodne se v ní nezůstávat. Věří, že i malý plamínek světla dokáže prozářit velkou tmu. A tak si lidé navzájem ukazují drobné záblesky naděje, které v životě zahlédnou. Připomínají si, že právě v nich se zrcadlí tichá, ale skutečná Boží přítomnost.
Učit se od drobných radostí
Boží cesta mě zve, abych opustil hlasy zkázy a zatracení,
které mě vtahují do deprese.
Zve mě, abych se nechal vést drobnými radostmi,
které mi pomáhají znovu objevovat pravdu o světě –
– že i v něm je přítomen Bůh.
