Někdy vládnou mocní, ale prázdní lidé

V životě se často ocitneme v situacích, kdy nad námi vládnou mocní, ale prázdní lidé. Totalitní režim v naší zemi v čele s komunistickou stranou byl každodenní ukázkou takové praxe. Hlupáci a zločinci měli v rukou moc a dávali ji lidem pod sebou patřičně pocítit. Ale ani po listopadu 1989 „lidé moci“ nevymřeli, jen se převlékli z červeného do saka. Mnozí jsou dnes v politice jen proto, aby uspokojovali své nenasytné ego a šlapali po lidech.

Neopíjej se mocí ani ty, máš ji jen zdánlivě

Když Ježíš stál před Pilátem, odehrál se mezi nimi zajímavý rozhovor: „Pilát řekl: ‘Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?’ Ježíš odpověděl: ‘Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry’“ (Jan 19,10n). Tady to zaznělo naplno. Neměl bys žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Kristus mluví ke každému z nás: Dnes máš moc a zítra o ni zase přijdeš. Jsi jen prach jako každý jiný člověk. Jsi pověřen úkolem, za který neseš zodpovědnost. Když ho zneužiješ, budeš se z toho zodpovídat. Neopíjej se mocí, máš ji jen zdánlivě, už zítra můžeš stát ty na místě odsouzeného. Kristova odpověď Pilátovi se v historii nesčetněkrát potvrdila.

Krátký a pomíjivý čas mocných

Šéfové, nadřízení, učitelé, despotičtí rodiče či partneři a všichni další mocní jsou na svých pozicích jen dočasně. Jejich moc je zdánlivá.  Despotové, nenasytní politici, agresoři, extrémní radikálové, mafiáni i gangsteři, neonacisté i komunisté, všichni agresoři byli jednou jako malé děti bezbranní a jednou zase bezbranní budou jako staříci. Ten krátký, pomíjivý čas, kdy oplývají silou a kuráží, je jejich pouhý sebeklam.

Zlo jednou zahyne na vlastní zlo

Svět je plný násilí, zla a agresivity. Každý den vidíme ve zprávách, kolik lidí umírá rukama násilníků a jak značná část lidstva trpí nedostatkem základních potravin. Snadno nás přepadne pocit zklamání, nevíry a beznaděje. Naše planeta Země je ale v Božích rukou. Můj život tady na zemi je v Božích rukou. I když tu vládne tma, vraždí se, znásilňuje a umírají nevinní. Naše Země se vším svým utrpením je jedna tečka na gigantickém plátně Božího obrazu, malá planetka v oceánu vesmírných galaxií. Svět je v Božích rukou.  

Dobru se (jednou) vrátí dobro, zlo (jednou) zahyne na vlastní zlo.  Bohu, světlu, lásce patří konečné vítězství. Svět je v Božích rukou. Toto je věčná pravda, kterou nepohne žádný politik, agresor, despota, ani žádná válka, bezpráví a hladomor.

Potlačený, zamaskovaný strach plodí násilí

Celý život se bojíme. Žijeme v neustálém strachu, co bude zítra. Co uděláme? Co nestihneme? Co o nás řeknou ostatní? Co se stane? Strach je hybným činitelem veškerého bytí. Lidstvo trpí úzkostí a strachem – je to diagnóza světa. Kdyby nebylo strachu, nebyly by války, násilí ani zlo. Vládcové mají strach, proto se stávají diktátory. Imperátoři ze strachu dobývají nová území, ničí, vraždí a znásilňují. Muž ze strachu mlátí svoji ženu a děti. Tito lidé vypadají jako siláci, kteří tvrdě prosazují svoji vůli a nestrpí odpor. Ve skutečnosti jsou to slaboši a zbabělci. Konají determinováni svým potlačeným, zamaskovaným strachem. Kompenzují si tak své komplexy a úzkosti. Třesou se o své pozice, o moc a výsady. Vnitřně vyrovnaný člověk slabšímu nikdy neubližuje.

K těmto ďábelským činům žene lidi negativní, egoistický strach. Zlo má ve strachu toho nejlepšího spojence, prostřednictvím kterého nás ovládá.

Nebojte se!

„Anděl jim řekl: ‘Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid’“ (Lk 2,10). Toto „Nebojte se“ zaznělo hned při narození Ježíše. Pán později opakuje svým učedníkům: Nebojte se! Kristus přišel právě proto na svět, aby z nás sňal strach a úzkost. Abychom žili pod vládou světla, a ne pod vládou tmy. Papež Jan Pavel II. si heslo „Nebojte se!“ vzal ve své době jako programové prohlášení. Díky němu zvěstoval naději a dodával sílu milionům věřících křesťanů

Jsem Boží dítě, nemám se čeho bát. Jsem nesmrtelná bytost, jedině Bůh může naplnit či  uhasit mou duchovní existenci, ne člověk. V Bohu a s Bohem se nemám čeho bát. Nikdo mi nemůže ublížit.

Kdekoliv jste, žehnejte

Kdekoliv jste, žehnejte. Boží mír, Boží lásku a Boží požehnání přejte lidem, zvířatům, stromům, květinám, obloze, slunci, hvězdám, celému stvoření. Nezavrhněte tento mocný nástroj a zbraň jenom proto, že je tak prostý. Jeho síla spočívá v  jednoduchosti. O to je však hlubší. Žehnání je úkon vskutku Boží a spásonosný. Žehná-li někdo druhým lidem, dělá pro ně a pro celý svět víc než stovky žvanilů, neřku-li politiků dohromady. Přátelé, žehnejte často a s radostí v srdci. Žehnáním rozmnožujete mír a dobro pro celý svět. Kdyby si lidé navzájem žehnali, náš svět by vypadal jinak.

Na ulici, v hypermarketu, v hospodě, kdekoliv v duchu říkám: Bůh žehnej tomuto světu. Míjím lidi v ulicích jako divokou řeku a v duchu jim žehnám: Bůh vám všem žehnej. Bůh ti žehnej, člověče. Bůh s tebou, můj příteli. Bůh tě provázej a ochraňuj. Bůh vám žehnej. Kde jsem, tam zanechám stopu Božího dobrozdání: Bůh žehnej tomuto místu. Bůh žehnej světu. Bůh žehnej vám všem na cestách za Světlem.

„Člověk, který se odevzdává Bohu, se sám stáná požehnáním.“ (Sv. Augustin)

Ježíš říká: „Ve světě budete mít soužení.
Ale buďte dobré mysli. Já jsem přemohl svět.“
(Jan 16,33)