S Ježíšem se můžeme setkávat různými způsoby. Někdo ho hledá jako rychlou pomoc v nouzi, jiný jako učitele, další jako blízkého přítele. Tyto podoby se často prolínají a vracejí. Přesto mohou pomoci pochopit, jak se náš vztah k Ježíši může postupně prohlubovat. Následující čtyři „fáze“ – nebo spíš čtyři dimenze setkávání – nejsou rozdělením lidí do kategorií. Neznamenají, že někdo je „výš“ a jiný „níž“. Často se v našem životě prolínají, opakují a navzájem doplňují. Přesto nám mohou nabídnout užitečnou mapu pro orientaci na naší cestě víry.

1. Setkání: Ježíš jako hasič či uzdravovatel

Nejčastěji se člověk s Ježíšem poprvé setká jako s tím, kdo pomáhá, uzdravuje a řeší problémy. Zástupy lidí, které za ním přicházely, ho prosily – někdy až naléhavě – aby jim ulevil, uzdravil je, přinesl pokoj a osvobodil od trápení. Mnozí v něm viděli jakéhosi „hasiče“, který má rychle uhasit jejich potíže. Pro někoho byl zázračným lékařem, pro jiného poslední nadějí, když už nevěděl, kam se obrátit. Šli za ním proto, že něco potřebovali – a chtěli, aby jim to dal.

Je na tom něco špatného? Ne. I když to ještě není ideál, je to naprosto legitimní začátek. Ježíš nikdy nikoho, kdo ho o něco prosil, neodmítl. Věděl, že lidé přicházejí se svými potřebami – a měl s nimi soucit. Dotýkal se jich, uzdravoval je, osvobozoval od toho, co je svazovalo. Sám nás přece povzbuzuje: Klepejte, a bude vám otevřeno. Jindy nás vyzývá, abychom vytrvale prosili, dokud se neunavíme my – nebo obrazně řečeno ani Bůh. Prosit, volat, žádat o pomoc je přirozené. Takové bývá první setkání s Ježíšem.

2. Setkání: Ježíš jako učitel

Setkání s Ježíšem jako pomocníkem ale nebývá cílem, spíš výchozím bodem. Jak člověk roste, začíná vnímat touhu poznat Ježíše jinak – i jako učitele. Bible například popisuje setkání Nikodéma s Ježíšem. Nikodém nepřichází proto, aby něco dostal. Přichází s otázkou: Co mám dělat? Jak mám žít?

Při prvním setkání se ptáme: Můžeš mi pomoct? Při druhém se ptáme: Jakou cestou mám jít? Člověk začíná brát Ježíšova slova vážněji. Častěji otevírá Bibli, naslouchá, přemýšlí. Učí se rozpoznávat, co mu Bůh říká skrze okolnosti života, události i vnitřní otázky. Je to setkání s Ježíšem jako s mistrem, který ukazuje směr.

3. Setkání: Ježíš jako přítel

Třetí setkání je dalším krokem k blízkosti. Ježíš se stává přítelem. Přátelé se většinou nesetkávají proto, aby po sobě něco chtěli. Setkávají se proto, že spolu chtějí být, trávit čas….

Podobně i tady: člověk postupně zjišťuje, že už nejde jen o prosby nebo otázky. Objevuje se touha být s Ježíšem, sdílet s ním čas, radosti i těžkosti, mlčet i mluvit. Ne proto, že je to „povinnost“, ale proto, že je mu v jeho blízkosti dobře.

4. Setkání: Ježíš jako ten, kdo mě miluje a kdo je zároveň nejvyšší autoritou 

Čtvrtý rozměr setkání je možná nejhlubší. Ježíš je zde vnímán jako ten, kdo miluje bez podmínek a přijímá nás takové, jací jsme.

Právě proto se mu člověk může s důvěrou svěřit úplně – se svým životem, rozhodnutími i budoucností. A přijmout Boha, Ježíše jako absolutní auotritu, jako „Pána“… To ale neznamená vzdát se svobody. Spíše odevzdat svůj život do rukou někoho, kdo mě zná a miluje a kdo je nevyšší autoritou vůbec. Je to odevzdanost, která nevychází ze strachu, ale z důvěry. A právě v ní se rodí skutečná svoboda a možnost růstu...