Jsme milovaní Bohem. Bůh si nás zamiloval dávno předtím, než nás začali milovat i zraňovat naši rodiče, učitelé, manželé, děti a přátelé. Taková je pravda o našem životě.
Dávno předtím, než nás spatřila jakákoli lidská bytost,
na nás spočíval láskyplný Boží pohled.
Dávno předtím, než nás někdo slyšel plakat nebo se smát,
Bůh nám už pozorně naslouchal.
Dávno předtím, než na nás někdo promluvil v tomto světě,
promlouval k nám hlas věčné Lásky.
Svou hodnotu, jedinečnost a individualitu jsme nezískali od těch, s nimiž se setkáváme tady na zemi – v krátkém čase své pozemské existence, ale od Toho, který si nás vyvolil ve své věčné lásce, jež trvá navěky. Nebojme se tedy pozvedat svůj pohled k němu a naslouchat mu. Jsme totiž milované Boží děti.
On si nás zamiloval dávno předtím, než nás začali milovat i zraňovat naši rodiče, učitelé, manželé, děti a přátelé. Taková je pravda o našem životě. A já bych si přál, abys tuto pravdu přijal za svou. Můžeš zaslechnout ve svém nirtu: „Ty jsi můj Milovaný.“ Když pozorně naslouchám tomuto hlasu ve svém nitru, slyším, jak ke mně promlouvá:
Nazval jsem tě jménem, a to od věčnosti. Jsi můj a já jsem tvůj. Ty jsi můj Milovaný, v tobě mám zalíbení. Hnětl jsem tě v hlubinách země, v lůně tvé matky jsem tě utkal. Vyryl jsem si tě do dlaní a ukryl tě ve stínu svých křídel. Hledím na tebe s nekonečnou něžností a pečuji o tebe důvěrněji než matka o své dítě. Mám spočteny všechny vlasy na tvé hlavě a provázím tě na každém kroku. Kamkoli půjdeš, jsem s tebou, a budu nad tebou bdít, ať spočineš kdekoli. Neskryju před tebou svou tvář. Budu celý tvůj a ty zase můj; patříš ke mně. Já jsem tvůj otec, tvá matka, tvůj bratr, tvá sestra, tvůj milenec a tvůj manžel – ano, stal jsem se i tvým dítětem! Kdekoli jsi, tam jsem já. Nic nás nerozdělí, jsme jedno.
