Smrt není
přitažlivou skutečností.

Smrt není přitažlivou skutečností. Je nepřítelem života. A přece v ní křesťanství vidí důležitý předěl, bez kterého by nebylo možné vzkříšení. Pozemský život musí skončit. To neznamená, že končí celá lidská existence. Končí jedna její podoba. Pokračování pozemského života tak, jak ho známe, které by trvalo bez omezení, není ale právě přitažlivou představou. Pokud by tedy vzkříšení znamenalo návrat do naší pozemské existence, nebyl by to zřejmě pro nás žádný zisk. Apoštol Pavel si při vysvětlování pro nás nepředstavitelného vzkříšení pomáhá jednoduchým a názorným obrazem: Semeno jakéhokoliv plodu musí být vloženo do země, tam „zemřít“, tedy ztratit svou podobu, aby z něho mohla vzniknout rostlina. Tak je to i s člověkem. Pozemská podoba člověka není věčná.

„Někdo snad řekne: ´Jak mohou mrtví vstát? A jaké to budou mít tělo, až přijdou?´ Ty bláhový člověče! Když zaséváš semeno, nezačne projevovat známky života, jestliže napřed neodumře. A zaséváš přece ne už tu budoucí rostlinu, ale jen pouhé semeno, na příklad zrnko pšeničné nebo nějaké jiné. A Bůh mu dává tělo, jak sám chtěl, a každému semenu vlastní tělo.“ (1 Kor 15,35–38)

Proto Pavel Korinťanům píše: „Říkám vám toto: člověk jak je, nemůže mít účast v Božím království, ani člověk s tělem porušitelným nemůže mít účast v neporušitelnosti. Povím vám teď tajemnou pravdu: všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni“ (1 Kor 15,50–51). Právě skutečnost smrti znamená, že člověk může nabýt nové podoby, kterou dává vzkříšení, tedy být proměněn. V prvém listě apoštola Jana je to naznačeno slovy: „Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až se on ukáže, budeme mu podobni, a proto ho budeme vidět tak, jak je“ (1 Jan 3,2).




Člověk je jedinečný svou schopností tvořit vztahy. I s Bohem…

Člověk je znovu a znovu představován tak trochu jako „lepší opice“. Je zdůrazňována jen jeho příslušnost k živočišné říši a mnohé další je zamlčováno. K pochopení křesťanské zvěsti o vzkříšení je ale ze všeho nejvíc třeba pochopit, že člověk, který toho má tolik společného se zvířaty, je jedinečný svou schopností tvořit vztahy. Vztahy mezi lidmi a zejména pak vztah k Bohu. Prototypem našeho vztahu k Bohu je vztah Ježíše k jeho Otci. Z tohoto vztahu se zrodilo Ježíšovo vzkříšení – vztah nesený tak silnou láskou, který nemůže zničit ani smrt.

A tak i člověk spojený s Kristem
je spojený jak s Kristovou smrtí,
tak i s jeho vzkříšením!


***

Zpracováno podle knihy: Apoštol Pavel s Alešem Opatrným, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z této knihy naleznete zde