Strach z víry?

Dobrý den,

vůbec nevím, jak začít – a přesně v tomto nejistém duchu se pravděpodobně ponese celý můj dotaz. Jsem studentka VŠ,  byla jsem vychovávána v krajně (až militantně) ateistickém prostředí, které až do puberty formovalo mé zorné pole. Během dospívání se však ve mně začalo cosi lámat, nebo možná přesněji – já jsem začala pomaloučku bořit mohutné skalní masivy, které mi zanesly duši a přes něž není vidět. Jde to pomalu a ztuha, protože jsem jimi značně prorostla, bolí to, ale když srovnám svůj nynější „výhled“ dnes s tím z několika let zpátky, sama se nestačím divit. Kroužím v čím dál užších kruzích okolo křesťanství.
Vyvstává ale zásadní problém – mám strašný strach. Bojím se chodit do kostela, protože vůbec nevím, jak se tam mám chovat. Mám strach ze sebe. Neumím se modlit. A co je vůbec nejhorší, mám strach, že moje přibližování se víře není opravdové. Objektivně se dá říci, že už pár let čelím překážkám, které ve mně vzbuzují pocit, že je nemohu ustát. V současné chvíli všechno eskaluje do hrozných rozměrů. Bojím se, že jde z mé strany pouze o prachobyčejnou sobeckost, s čímž prostě nedokážu žít.

Omlouvám se za zmatený a pravděpodobně nesrozumitelný výlev...

Milá..
Děkuji Ti za dopis. Pro mě je dalším svědectvím, že dobrý Bůh miluje každého člověka, hledá ho a nabízí mu cestu k vnitřní radosti a pokoji. Vzhledem ke Tvé ateistické výchově se nedivím, že tu cestu nemáš lehkou. To, co je do nás vloženo v dětství, máme velice hluboko a pevně vtištěné. Ale stojí za to na cestě hledání vydržet. Musí být radostné uvědomit si, že děláš pokroky. To by Tě mohlo povzbudit.
Když píšeš o strachu – z kostela, ze sebe, ze sobectví – vybavuje se mi: „Strach je ze Zlého.“ Strach je totiž pravým opakem toho, co nám nabízí Bůh: lásku, radost, pokoj, naději… Ten Zlý nám nepřeje a snaží se věci komplikovat. Naštěstí je Bůh silnější. Moc ráda bych Tvoje strachy rozptýlila.

Modlitba je chvíle, kdy jsme na návštěvě u Boha. Nemusíme říkat nic naučeného, nemusíme říkat vůbec nic, nebo můžeme vypovědět, co máme na srdci, radosti i těžkosti, strachy, otázky a nejistoty. Můžeme se i vyplakat nebo vykřičet. Můžeme před Boží tváří přemýšlet o Bohu i o svém životě, lidech kolem nás, našich těžkostech i touhách. Můžeme ho prosit o vše, co potřebujeme a po čem toužíme, i o to, aby se nám dal, poznat, ukázal cestu, pomohl proti překážkám… Můžeme mu děkovat. Modlitbou může být i chvíle strávená nad Biblí, pro začátek raději nad některým z evangelií. Někdy nám přijde nějaká myšlenka jako odpověď, řekneme si: „Aha“, někdy nepřijde, ale většinou získáme do svého srdce kousek pokoje. Bůh je totiž rád, když za ním přijdeme. A usmívá se.

Nerozumím, proč se bojíš, že tvoje přibližování se víře není opravdové ale sobecké. Sobectví je nám všem vlastní, a pokud chceme, aby nás měli druzí rádi, musíme se snažit proti němu bojovat. Je to právě křesťanství, které vede lidi k nesobectví, k lásce a k životu pro druhé. Totiž tím, že ukazuje Boha jako lásku, která dává. Věříme, že Bůh každému dává život, čas, schopnosti, příležitosti a všechno ostatní. Dal nám i svého Syna Ježíše, který nám ukazuje, jak žít život pro druhé. Snažím se uvěřit tomu, že mě má Bůh rád, že jsem pro něj důležitá, že mu na mě záleží, že se o mě stará, že mě vede a dělá pro mě zázraky. Snažím se v té víře růst natolik, až tu lásku skutečně zažívám. Potom je snazší ji dávat kolem sebe. Kdo lásku nezažil, těžko doopravdy miluje. Já myslím, že přibližování se k víře je vykročení na cestu k nesobeckému životu.

Milá..., moc těžko se mi na Tvůj dopis odpovídá na dálku, vůbec nevím, jestli se s Tvým hledáním nemíjím, jestli je pro Tebe srozumitelné, co píšu. Mnohem raději bych s Tebou mluvila osobně. Myslím, že by byla pro Tebe snadnější cesta, najít někoho, kdo by Tě osobně doprovázel. To samozřejmě není jednoduché, hlavně pro introvertnější povahy to chce hodně odvahy. Navíc jsme každý jiný, každý věřící prožívá svou víru jinak, pro někoho jsou důležité rozumové argumenty, někdo více prožívá city. Bylo by dobře potkat někoho, kdo by mluvil řečí, které bys rozuměla. Nevím, jaké máš kolem sebe možnosti. Speciálně pro hledající existují Kurzy alfa. U některých kostelů fungují skupinky mládeže, které by Tě mezi sebe vzaly. Nějakou inspiraci bys mohla najít i na signaly.cz. Možná máš někoho věřícího mezi spolužáky. Neboj se se jich na víru zeptat. Mělo by je potěšit, kdyby tě mohli vzít mezi své kamarády.
Milá ...,  ze srdce Ti přeju, aby přibližování se ke křesťanství bylo pro Tebe cestou radostnou, cestou k bohatšímu a krásnějšímu životu. Provázím Tě aspoň na dálku svou modlitbou.

Kategorie otázky: Hledání Boha, víry