Nevěřím, že polití vodou mě na celý život zachrání...

Dobrý den,
měl bych jednoduchou otázku. Jde o to, že věřím a rád bych se svým životem chtěl připodobnit Kristu. Rád čtu v Bibli, chodím do společenství, ale nechci se nechat pokřtít. Při vší úctě mi to nepřipadá rozumné. Kdo ví, jakou zkouškou budu muset v životě projít a jestli pod tíhou okolností neselžu? Dokáže tohle někdo říct na celý život? Třeba svátost manželství - samozřejmě že chci manželku celým srdcem milovat a být jí věrný, ale co když se třeba po x letech odcizíme a zjistíme, že zkrátka oba chceme změnu? Má smysl takový svazek udržovat při životě? Co když prostě jen chci kráčet v šlépějích Krista a modlit se za to, ať v budoucnu tuto víru neztratím? Je to snad málo?

Omlouvám se, ale křest mi v tomhle nepříjde vůbec důležitý, protože třeba na internetu jsem narazil na mnoho pokřtěných, co například žijí se svým partnerem/partnerkou sexuálně i před svatbou atd. nebo jinak přestupují křesťanskou etiku. V čem jsou tedy tito lidé více křesťany než já, který jsem možná občas zhřešil, ale jsem si toho vědom, dělám, co je v mých možnostech, abych byl připodobněn Kristu, ale uznávám své viny, a proto se nechci křtem poutat. Ve vší úctě, nevěřím, že polití vodou mě na celý život zachrání...

Děkuji za odpověď.

Dobrý den,

díky za Váš dotaz a upřímně projevený názor. 

Ve svém úvodu jste velmi hezky formuloval cíl života z víry, který spočívá v tom "připodobnit se Kristu". A je velmi dobré, že o to usilujete čtením Bible a životem ve společenství, protože to jsou k tomuto cíli velmi užitečné prostředky. Mezi další prostředky na této cestě pak patří svátosti, včetně Vámi zmiňovaného křtu a manželství.

Ve své argumentaci máte pravdu v tom, že věřit lze i bez křtu, stejně jako lze milovat partnera i bez svátosti manželství. Ano, to nějak lze. Přesto jsou tyto dvě svátosti něčím, co velmi pomáhá v obou typech vztahů: křest ve vztahu s Bohem a manželství ve vztahu s partnerem. Uvedené svátosti totiž tyto vztahy posouvají na novou úroveň. 

V každém vztahu, který je prožíván upřímně, se většinou dostaví okamžik, kdy již člověku nestačí "jen věřit" nebo "jen milovat". Člověk pocítí touhu a potřebu "patřit". Křest je vyšším úkonem odevzdání ve víře a ve vztahu s Bohem, stejně jako svatba je výraznějším úkonem odevzdání se v lásce druhému, partnerovi. Jde přechod na vyšší úroveň vztahu, který otevírá nové dimenze.

Kromě toho je v těchto svátostech obsažen ještě duchovní dar, kterému teologie říká "svátostná milost". Teologie říká, že skrze tyto svátosti člověk dostává potenciál a sílu k pevnějšímu a intenzivnějšímu prožívání vztahu, a to jak vztahu s Bohem v případě křtu, tak v partnerství v případě svátosti manželství. Je pak škoda takové dary nevyužít, ale je to na našem svobodném rozhodnutí...

Ještě jednou díky za zajímavý dotaz a přeji Vám moudrost na vaší cestě víry i životních vztahů.



K tématu případně doporučujeme rubriku Křest dospělých
 

Kategorie otázky: Křest dospělých