Jak rozlišit kdy pomoci a kdy pomoc odmítnout?

Moc prosím o radu, jak mám jednat v rodině, s lidmi ze svého okolí (práce, farnost, sousedství). Často mám problém rozlišit, co jako křesťan musím a co nemusím. Stále si myslím, že mám v druhém vidět Krista,  a tak musím být za každou cenu milá, nechat si vše líbit, neprosazovat sebe, svůj názor. Myslím, že by každý měl dodržovat Desatero, ale když je někdo zraněný anebo slabý, tak zas myslím, že bych měla vše odpustit. Jenže si uvědomuju, že mi z toho často zbyde podvědomá zášť, žiju v jakési přetvářce, pokrytectví. A když pak pomoc odmítnu, trápí mě zas výčitky.

Hlavně nevím, jak poznat, že můj úkol je teď pomoci, obětovat se. 

Mnoho lidí jsem naopak nějak  zklamala, opustila, zranila, řekla jim špatná slova.

Asi nevím, co je čistá láska.
 

-redakčně upraveno-

Váš dopis vypráví o Vaší tísni, nejistotách, výčitkách… v důsledku „nároků a požadavků“, které s sebou nese to, že chcete žít „jako křesťan“. Ale zde něco zásadního není v pořádku a Vy to zajisté také nějak vnímáte, o tom nakonec svědčí Vaše hledání.

V Písmu svatém, zvláště v evangeliu (znamená: dobrá zpráva) je zvěst o tom, že Bůh si zamiloval každého člověka a nabízí mu život v plnosti a hojnosti. Ježíš Kristus přišel jako Spasitel, aby člověku vrátil ráj, který ztratil hříchem, ba co více: ohlašuje příchod Nebeského království, dar Božího synovství a dar Ducha Svatého. Člověka raněného hříchem (…všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy, Řím 3, 23), nemocemi, plného slabostí a temnoty přišel pozvednout, uzdravit a „odbřemenit“, doslova sejmout z něho těžké jho. V Matoušově evangeliu v 11. kap, v. 28-30 je psáno: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi, a já vás občerstvím Vezměte na sebe mé jho,  učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“

To je zajisté východisko: svěřovat Pánu v modlitbě naše prožívání, selhání, nejistoty. Zkrátka odpovědět na toto pozvání. Vytrvalá modlitba s sebou nese plody pokoje a uzdravení, světlo do našeho života, do našich vztahů. Světlem je nám rovněž Boží slovo, pravidelná denní četba a rozjímání. Bůh ke každému z nás promlouvá také skrze ostatní křesťany, a proto je vhodné patřit do nějakého společenství při farnosti, kde se lidé sdílejí. Hodně může pomoci i vhodná duchovní četba (www.doron.cz, www.paulinky.cz). Recenze a doporučení vhodných textů také najdete na www.vira.cz nebo www.pastorace.cz. To, co Vás trápí z minulosti, vlastní selhání, hořkosti, výčitky (někdy mohou být třeba i neopodstatněné nebo ukazují na dávná zranění) je třeba odevzdat ve svátosti smíření, popřípadě si předem s knězem domluvit duchovní rozhovor, ve kterém bude více času otevřít bolavé skutečnosti, a pak se na svátost smíření lépe připravit.

Ve vztahu ke všem lidem od nás Bůh očekává lásku. Bůh je láska a my jsme jeho děti a máme tedy být (učit se být) jako On (Mt 5, 48). Jinak projevujeme lásku našim nejbližším v rodině, jinak přátelům a všem ostatním bratřím a sestrám. Projevit k bližnímu lásku ale neznamená, že budeme slepě akceptovat všechny případné neoprávněné a neuspořádané požadavky. Někdy může být projevem lásky úsměv nebo naslouchání, někdy odvaha napomenout, nesouhlasit, nepřidat se k navrhovanému, někdy opravdu prakticky posloužit, i když nás to něco stojí. Službou lásky je i odpuštění, všechny projevy milosrdenství, žehnání, přání dobra, nesení druhých v modlitbě… V evangeliu podle sv. Marka (1,38) se dočteme, že Ježíš nezůstal, i když ho všichni hledali, ale odešel kázat jinam s vysvětlením, že kvůli tomu přišel… Jeho rozhodování bylo živeno z modlitby a zůstávání v Otci. I my musíme být živi Boží láskou (modlitba, Písmo, svátostný život v církvi), abychom se učili rozlišovat. Láska k bližnímu vychází ze zakoušení Boží lásky k nám samým. Ježíš se ztotožňuje s každým člověkem (Mt 25, 31-46), a proto láska k Bohu a k bližnímu jsou jako spojené nádoby a nemohou nikdy stát jaksi proti sobě.

Musíme se trpělivě učit a být milosrdní i sami k sobě, jako děti se utíkat k Pánu s ustavičnými prosbami o světlo a milost a přijímat, že celá pouť tohoto života je cestou pokání a návratů k Otci s prosbami o odpuštění. Ke zdravému životu patří práce a služba, ale i čas pro odpočinek, spánek, čas pro zastavení se v tichu, rozjímání, modlitbu, setkání s druhými.

Milá ... , přeji Vám Boží požehnání do všeho Vašeho hledání! 

P.S.: Tématu se dotýkají také následující zveřejněné odpovědi a texty:

Asertivita a křesťanství 
Máme být za blbečky?
Reagovat na zlo dobrem. Láska proměňuje konflikty
Milujte své nepřátele
Věcný rejstřík heslo: nepřítel
 

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Sebepřijetí, Vztahy, přátelství, kamarádství