Introvert v církvi

Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, zda je možné žít svou víru a dostat se do nebe i bez cirkve? Věřím v Boha i v to, že za mě Ježíš zemřel a snažím se dodržovat Desatero. Samozřejmě někdy selžu a lituji toho před Bohem. Mám ale problém, že se mimo nedělní mši do církve nazapojuji. Po mši jdu rychle domů.  S nikým se nestýkám, setkání s dalšími věřícími  nevyhledávám. Jsem totiž stresař a setkání s neznámými lidmi je pro mě náročné. Nevím, jak lépe to popsat. Mám ale strach, že je to velký problém.

Vážená a milá ...
Když se podíváme do Písma svatého, nalezneme mnoho textů, které nás uvádějí do skutečnosti, že Boží lid (církev) a Ježíš Kristus jsou nerozlučně spojeni. Kristus si církev zamiloval a sám se za ni obětoval (Efezanům 5, 27). Církev je tedy spojena s Kristem jako se svým ženichem, On se ukázal jako jedna a táž osoba s církví, kterou si vzal za vlastní. On (Kristus) je hlavou těla – to je církve (Koloským 1, 18) a my jsme údy Kristova těla (1Kor 12). Tady na Zemi je každý z věřících členem církve bojující (bojující proti hříchu; o svou spásu) a duše povolané k věčnému životu v nebi jsou součástí církve vítězné. Člověk se stává součástí Božího lidu křtem a vírou v Krista, v církvi se sytí Božím slovem a Eucharistií, v církvi člověk činí pokání a přijímá svátost smíření, aby tím obnovil svoji křestní milost. Ježíš ustanovil a svěřil církvi svátosti, aby uděloval a obnovoval skutečný život v nás, život z Ducha Svatého.

Na otázku farizeů, které přikázání v Zákoně je nejvýznamnější, Ježíš odpověděl: „Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem, duší i myslí. To je první a nejdůležitější přikázání. Druhé v pořadí důležitosti je toto: Miluj svého bližního jako sám sebe (Mt 22, 36-40)“. Lásku je ale možné projevit a darovat jen ve společenství. I Bůh sám jest ve společenství tří Osob, v dávání a přijímání lásky. Milujeme-li Boha, který je láska a jsme-li s Ním jedno, nelze jinak, než že milujeme bližního. Naše láska k bratřím a sestrám je mírou naší lásky k Bohu.
 

Všechno dobro, které můžeme jako ratolest na vinném kmeni církve prokázat, záleží na našem zůstávání s Kristem

Ráda bych ještě dodala, že do církve patří a mají v ní své plnohodnotné místo i službu všichni: extroverti, lidé aktivní, mladí, děti, ale i lidé uzavření, bojující se zátěžemi, handicapy, nemocemi, lidé, kteří jsou například upoutáni na lůžko nebo kterým stáří či jiné překážky nedovolují pravidelné setkávání s druhými. Vždyť všechno dobro, které můžeme jako úd v Kristově těle nebo jako ratolest na vinném kmeni prokázat, záleží na našem zůstávání s Ním ( viz: Jan 15, 4-5).

Písmo svaté nás vybízí k hledání a vytrvalosti. Bůh k nám přichází v modlitbě a má moc nám (prostřednictvím svátostí, přímluvné modlitby) darovat uzdravení, vnitřní radost a pokoj. Také dobrá duchovní četba pro Vás může být zdrojem inspirace ve Vašem hledání. Pokud je to možné, doporučovala bych Vám domluvit si rozhovor s knězem, abyste nezůstávala sama se svými pochybnostmi.

Ať Vám Bůh mocně žehná!

- redakčně upraveno - 

Kategorie otázky: Církev, společenství křesťanů, Vztahy, přátelství, kamarádství