Chybí mi radost a pokoj. Co dělám špatně?

Dobrý den,

často v Písmu čtu, že křesťan má v sobě mít radost a pokoj. Tyto verše mě ale nepovzbuzují, spíš naopak mě deptají, neboť mě usvědčují, že nejsem dobrý křesťan.  Snažím se žít pravdivým křesťanským životem, přesto pokoj a radost nenacházím. Mám úzkosti, obavy, strach, neustálý tlukot srdce, musím navštěvovat psychologa ...

Dělám něco špatně, nebo na mě Bohu nezáleží? Píše se, že pravá láska vyhání strach, že křesťan má mít v sobě radost... ale mně to chybí!

Když lidé vidí, jak jsem „smutný" křesťan, není to dobré svědectví. Všemožně se snažím, ale nejde to, nevím, co mám dělat. Modlím se každou chvíli, prosím Boha, i jiné svaté  (např. modlitbu  sv. Terezie z Lisieux k usmívající se Panně Marii proti úzkosti), ale nic nezabírá. Mám tendenci vyhořet a přestat věřit v sílu modlitby a dokonce někdy i v Boha. Bůh jako můj otec na mě kašle? Nevím, jestli mi můžete pomoct a odpovědět…

Tento web jsem si oblíbil a články mi přinášejí úlevu a pokoj.  Děkuji Vám za Váš čas a Vaši práci a přeji Vám všecko dobré.

Radost může mít různou podobu. Je radost, kdy se člověk chechtá od ucha k uchu, je radost, která je vnitřní a pokojná. Na druhé straně ale člověk může prožívat smutek a úzkosti, a to dokonce i křesťan. Naopak křesťan, který nezná smutek, může být pro druhého málo důvěryhodný. Pokud se obojí střídá a je vyrovnané co do výskytu a intenzity, pak je to v pořádku. Člověk zažívá obě polarity emoce radost - smutek a je to tak dobře. Jednak může ocenit a vážit si chvil, kdy zažívá radost, radost mu při občasném zažívání smutku samozřejmě nezevšední...

Přiměřený smutek vychází ze schopnosti empatie, většinou nás rozesmutní negativní jevy, a nepříjemný smutek je pro nás motivací, abychom se pokusili odstranit jeho příčinu.
Jiná je situace, kdy jsou smutek a úzkosti masivní, tam se jedná o onemocnění. Jednoduše řečeno, může chybět i určitá látka v organismu, která ovlivňuje duševní harmonii člověka. Vhodnou medikací pak může být doplněna a člověk se cítí lépe, nevidí svět ani sebe negativně.

Je dobře, že docházíte k psychologovi, chováte se myslím v tomto smyslu odpovědně, když to nenecháváte jen tak být a pracujete na sobě a svém posunu k lepšímu stavu.
V každém případě je Bůh s Vámi v každém okamžiku Vašeho života i ve chvílích smutku a úzkosti.

Ke zrání člověka a jeho spokojenosti vede i duchovní život. I tam platí, že je lépe zaměřit se na pozitiva, tedy ne na to, co nesplňuji, ale na to co je v životě dobré. To dobré, nemusí souviset jen s Vaší osobou a tím, jak splňujete normu dobrého křesťana. Bylo by také škoda redukovat duchovní život na množství modliteb, popř. měření toho, zda modlitby "zabírají", či nikoli.

Bůh o nás ví a ví také, co potřebujeme. Můžeme u něho spočinout, sytit se jeho láskou, vnímat ho v současném okamžiku svého života, i když se zdá, že Bůh mlčí, nic nedělá a už vůbec ne to, co bychom chtěli. Víra je o důvěře, že v jeho rukou se nemáme čeho bát, On má poslední slovo v každé situaci, je naším zachráncem.

Především ze vztahu Boha, který člověka miluje bezpodmínečně, plyne pro křesťana pokoj. Modlitba k usmívající se Panně Marii je moc pěkná, postava sv. Terezie z Lisieux je povzbuzením v úzkostech. Když se u ní udála proměna, proč by nemohla u Vás. Známý je např. i usmívající se anděl - socha na katedrále v Remeši.
Zkuste se usmát, jen tak, opětovat úsměv Panny Marie nebo úsměv anděla z remešské katedrály nebo opětovat úsměv bližního, malého dítěte. Úsměv sám o sobě je pro člověka léčivý.

Myslím, že by pro Vás bylo dobré obrátit se k dobrým věcem, docela základním, nejen v modlitbě prosit, ale i děkovat za to, co není samozřejmé. Kde všude můžeme vidět přítomnost Boha v našem životě! Zároveň je třeba např. možné vést si duchovní deník, kam si důvody k vděčnosti a spokojenosti můžete zapisovat - máte střechu nad hlavou, co jíst, můžete číst, jste relativně zdravý a mnoho dalšího... to jen tak odhaduji, protože Vás neznám.

Pokud je to možné, abyste nezůstávat se svým smutkem sám a sešel se s dalšími sobě blízkými lidmi (nemusí to být jen křesťané), bude to rovněž pomocí. Pokud je možné spojit se s někým k modlitbě chval a díků tím lépe. Radost je totiž nakažlivá a z radosti bratra se může radovat i další, naopak Vy svoje smutky můžete sdílet a můžete dojít povzbuzení.

Pokud tedy netrpíte nemocí, kterou je třeba léčit medikací (a to není rozhodně nic špatného, protože i např. v případě onemocnění cukrovkou nemocní rovněž doplňují chybějící látku - inzulin), pak je možné začít hned - učit se vděčnosti za mnohé, učit se vidět to dobré.

Určitě nebude lépe z hodiny na hodinu, nakonec ani váš smutek z hodiny na hodinu nepřišel. Ale cesta ze smutku do radosti je možná. A je otázkou, kudy povede a rovněž k čemu povede. Za doprovázení Bohem, objevíte nejen důvody k radosti a poznáte jak dál, ale porozumíte své cestě životem a svému jedinečnému místu a úkolu, který pro Vás milující Bůh připravil.

Myslím na Vás v modlitbě a přeju světlo do každého dne!

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry