18. 11. 2017, BF (Foto: ima) | Sekce: Aktuální téma | Archiv

Únava, únava, únava...

„Pracuje s radostí....“ (srov. Př 31,13)

Letošní podzim je poněkud pošmourný. Už nemáme možnost si tolik užívat slunečních paprsků, trávíme více času doma, ven nás to už tolik neláká… Možná na nás padá i melancholie, touha po nicnedělání a po troše odpočinku…

Ale odpočinek je pro mnohé z nás velkou vzácností. Nedávno jsem trávila čas s jednou větší skupinou lidí. Prakticky všichni byli vyčerpaní neustálým shonem, péčí o druhé, tlakem v práci... Když už jsme tak unavení, jak bychom ještě mohli dál pracovat radostnou rukou?

Zažíváme-li velkou únavu, či dokonce vyhoření, ať už v pracovním životě, ve vztazích mezi blízkými nebo už jen tak doutnáme v duchovním životě, je tu spolehlivá zápalka, která se jmenuje Duch svatý. Dáme-li Bohu prostor, aby nás naplnil svou láskou, naše životy se opět rozproudí, začneme hořet a radost se pak sama dostaví. Blízkost Boha totiž nenechává nikoho vlažným.

Ctít Boha a udržovat s ním vztah od nás vyžaduje jistě další úsilí. Stojí ale za to v sobě najít poslední síly a škrtnout…

Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu

Autor: BF

Související texty k tématu:

Radost:

Nemáme-li žádný důvod k radosti... Nenalézáme-li momentálně ve svém životě žádný důvod k radosti, zůstává nám možnost radovat se z radosti Boží a štěstí, přítomného neustále v hloubi naší duše.
Radost Naše radosti v životě jsou vždy smíšeny s kapkou hořkosti a bolesti. Poznávám ale, že to velice pomáhá.
Radost je přirozený stav života Radost je přirozený stav věcí. To jen my jsme si navykli být naštvaní, dotčení, podráždění a nervózní. Důvodů, proč mít radost a být šťastný, je ale nekonečně mnoho…
Šťastný může být jen ten, kdo dokáže být vděčný Někteří lidé musí neustále dávat najevo nespokojenost, neustále protestovat a reptat, srovnávat se a závidět druhým.
Bůh tě chce vést k radosti Když k nám začnou promlouvat naše temnoty, mohou v nás vyvolat až závrať. Takřka z ničeho ale může vykvést pouštní květ, netušená radost.
Co je pokladem věřícího člověka? Poklad věřícího člověka je radost. Radost z jistoty, že je milován a že se tak může učit milovat.
Děkování nás uzdravuje a naplňuje radostí Umět poděkovat je lékem na naši nevšímavost k drobným darům života a přehnanou citlivost na sebemenší nedostatek. Vděčnost nás naplňuje radostí.
Já - a radostná?! Radost se obvykle chápe jako štěstí, veselost, dobrá nálada. Ale…
Musí existovat radost, která nezávisí na vnějších okolnostech… Jak se já můžu radovat..?!
Měl jsem spoustu peněz, ale stále mi něco scházelo Po ukončení studia jsem si myslel, že až budu mít dostatek peněz a zaplním si skříň elegantními obleky, budu šťastný. Ale nebyl jsem.
Nekaz si radost tím, že budeš někomu závidět to, co ty sám nemáš...