Strach nás předem připravuje o sílu

To jsou zase rady: "posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte, vzmužte se, nebojte se!" Přece kdybych sílu měl, tak bych nebyl ochablý a skleslý. A když síla došla, jak se vzmužit a posílit?

Mám rád hory, lezu na ně po skalách i ledovcích, v poslední době po nich běhám ultramaratony, tedy na hodně dlouhé vzdálenosti s velkým převýšením. Občas mě svaly bolely tak, že jsem měl pocit, že na další kámen už nohu nezvednu. Občas jsem se držel za malý chyt a prsty mě už neudržely. Naše síla není neomezená a jednou dojde i tomu největšímu silákovi. Kupodivu v kritických chvílích jsem objevil, že jí je mnohem víc, než jsem si myslel. Tělo má rezervy, které běžně nepoužívá.

Mnohem častěji jsem ale zažil to, že jsem sílu neměl tak nějak předem. Podíval jsem se na skálu, rozklepala se mi kolena, ruce ochably. Dostal jsem strach a začal jsem pochybovat. Obavy a pochybnosti nás totiž zcela spolehlivě připraví o sílu - nejen fyzickou. A to ve všech možných životních situacích. Myslím, že právě o tom mluví dnešní úryvek.

A jaký nabízí lék? Ujištění, že je s námi někdo, kdo má moc nad každou situací, že k nám přichází náš Bůh, kterému na nás záleží, aby nás zachránil.

Nenech se pohltit strachem a malomyslností!
Pohleď na Pána, na jeho moc a slávu!
V jeho přítomnosti i poušť rozkvete a promění se v zahradu.
Tak se o Něj neboj opřít!

                                                                                                                                           Redakčně upraveno