Nejlepší seberealizace

Jsme zvyklí volit si školu a povolání podle vlastního uvážení, plánujeme kariérní postup, snažíme se naplnit potřebu seberealizace. Oblíbená otázka personalistů zní: „Kde se vidíte za deset let?“

Cíle a plány jsou užitečné, uspokojení z jejich dosažení je ale velmi krátkodobé. A tak hledáme nové výzvy a vymýšlíme další cíle v očekávání, že teď je to konečně to pravé. Cílevědomost, tedy schopnost vytrvale směřovat své úsilí k dosažení cíle, je dobrá vlastnost. Pokud je ale jejím motorem snaha realizovat se skrze dosažení cíle, který jsem si sám vytyčil, může se snadno překlopit v bezohlednost a egoismus.

Proroku Amosovi dává neobyčejnou jistotu a vytrvalost naopak vědomí, že si svůj úkol nevymyslel sám. Byl něčím jiným, ale Bůh ho oslovil a pověřil hlásáním svého slova. O něj se proto prorok může opřít, když musí čelit překážkám. 

Bůh zná každého člověka a chce ho zapojit do svých plánů. Zve i mě k poslání, které se pro mě hodí, i když bych to nečekal a sám se toho neodvážil. Vědomí, že jsem součástí většího plánu, možnost i potřeba opírat se při tom o něj se může i pro mě stát zdrojem hluboké jistoty, že můj život má smysl a nenamáhám se zbytečně. Naslouchat, k čemu mě Bůh povolává, objevovat jeho plány se mnou a s důvěrou v jeho moudrost a sílu je vzít za své je ta nejlepší „seberealizace“.