Nejsme jen někým z davu

Je to zvláštní příběh oné Marie z Magdaly, známé obecně jako Máří Magdaléna. Byla to prý bohatá, krásná žena a byla známá svým rozmařilým životem.

Až jednou se vydala za Ježíšem. To setkání bylo pro ni nezapomenutelné, změnilo jí život. Patrně i proto, nebo především proto, že ačkoli jí mnozí „spravedliví a pravověrní“ opovrhovali, Ježíš jí dal najevo svou lásku a přijal ji bez podmínek.

Události ale dostaly nečekaný spád. Ježíš byl ukřižován a pohřben. Mariina naděje se tak změnila ve zmatek.

O velikonočním ránu, třetí den poté, co Ježíš zemřel a byl položen do hrobu, se ještě za tmy vydala Marie k Ježíšovu hrobu. Stýskalo se jí po tom, kdo dal jejímu životu smysl. Aspoň chtěla být u jeho hrobu. Hrob byl ale prázdný.

Příběh však pokračuje dál. Ježíš se objevuje u hrobu a zavolá Marii jejím jménem. Ona ho poznává svým srdcem. Z toho, že Ježíš Marii oslovil jménem, můžeme poznat Mariinu jedinečnost, kterou u Ježíše měla.

I každého z nás zná Ježíš jménem, nejsme jenom někým z davu.

Stojí za to se za Ježíšem vydat,
nechat ho proměnit náš život
a užívat si svou jedinečnost u něj.

I toto je část radostné zprávy Velikonoc.

Bůh Hospodin mě povolal od matčina lůna,
již v mateřském životě mě nazval jménem. (Iz 49,2)