Krok za krokem můžeš dojít hodně daleko, až do cíle

O tom, jestli něco v našem životě přinese plody, nerozhoduje, s jakým nadšením jsme se do toho pustili, ale spíš jak dlouho jsme u toho vytrvali. Platí to o učení se cizímu jazyku, hře na hudební nástroj, cvičení na bolavá záda… Zmiňuje se o tom i Ježíš v podobenství o rozsévači – ti, kdo uchovávají Boží slovo v dobrém a upřímném srdci, s vytrvalostí přinášejí úrodu. (srov. Lk 8, 15). Týká se to i cíle našeho života: „Kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“ (Mk 13, 13; Mt 24, 13)

V čem vytrvalost spočívá a jak ji rozvíjet? Na dlouhých běžeckých závodech a při přípravě na ně jsem objevil pár principů. První a nejdůležitější je mít před očima cíl, ke kterému směřuji, a mít jasno v tom, proč mi záleží na tom, abych se tam dostal. Komplikace na cestě prověřují právě mojí motivaci a mohou mi i pomoci najít hlubší a silnější důvody. Když nevím, proč to dělám, s největší pravděpodobností u toho nevydržím, ať je to cokoliv. Zároveň je potřeba soustředit se na nejbližší krok, který mám udělat, a pak na ten další. Vytrvalost úzce souvisí s trpělivostí. Nevadí, že v cíli nebudu hned, ani zítra. Důležité je, že každý krok směrem k cíli mě k němu přibližuje. V knize Alenka v říši divů dává král Alence radu: „Začni na začátku, pak pokračuj a až dojdeš ke konci, zastav se!“ Důvěřuj, že krok za krokem můžeš dojít hodně daleko, až do cíle.

Někdy si vytrvalost představujeme jako projev jakési železné vůle. Žalmista v úvodním verši prosí: „Obnov ve mně ducha vytrvalosti!“ Vytrvalost není jen něco, co ze sebe buď vymáčkneme, nebo ne. Je to ovoce Ducha svatého, který nám připomíná, kam míříme a co pro nás Pán připravil, učí nás trpělivosti, povzbuzuje naši důvěru v Boží pomoc při překonávání těžkostí a překážek, dává nám sílu udělat dnešní krůček.

Duch svatý je i duchem vytrvalosti.
Vyprošujme si, aby v nás i toto jeho ovoce dozrávalo!