Když se příliš soustředíme na to, co nás ohrožuje, snadno nás přemůže strach

Při jízdě na kole platí základní poučka: nedívat se na překážku, do které nechceme narazit, ale je třeba se dívat tam, kam chceme jet. Čím víc se soustředíme na to, čemu se chceme vyhnout, tím spíš to trefíme. 

Něco podobného platí o spoustě věcí v životě, do kterých se pouštíme. Je důležité mít před očima cíl, správný směr, a pokračovat k němu. Jakmile se však příliš soustředíme na to, co se nám staví do cesty, co nás ohrožuje, co dělá náš úkol náročnější, snadno nás pak přepadne strach a pochybnosti. Cíl se zdá nedosažitelný a my se v tom začneme topit. Kolik věcí jsme slibně začali, ale pak začali pochybovat, že to zvládneme, dostali strach z neúspěchu či obtíží a vzdali to? Na co jsme se v tu chvíli soustředili? 

Důležité proto je: neztratit ze zřetele cíl, který určuje náš správný směr, a soustředit se na nejbližší krok. A nezaleknout se dokonce ani ve chvíli, kdy zjistíme, že se daří i věci, které jsme si neuměli představit. A pokud jsme na Ježíšovo slovo vyrazili za ním, máme jistotu, že naši cestu jistí on. 

Mít Ježíše před očima 
a kráčet s důvěrou v jeho slovo 
nás může převést i přes nejrůznější bouře. 
Je to lék na naše obavy a pochybnosti. 
A když se v tom přesto začneme plácat, 
je připraven nás vytáhnout 
a postavit zase 
na nohy. 

Redakčně upraveno