9. 8. 2014, Pavel Semela (Foto: LuZuCe) | Sekce: Aktuální téma | Archiv

Když se příliš soustředíme na to, co nás ohrožuje, snadno nás přemůže strach

Ježíš řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však silný vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi pochyboval?“ (Mt 14,29-31)

Při jízdě na kole platí základní poučka: nedívat se na překážku, do které nechceme narazit, ale je třeba se dívat tam, kam chceme jet. Čím víc se soustředíme na to, čemu se chceme vyhnout, tím spíš to trefíme.

Něco podobného platí o spoustě věcí v životě, do kterých se pouštíme. Je důležité mít před očima cíl, správný směr, a pokračovat k němu. Jakmile se však příliš soustředíme na to, co se nám staví do cesty, co nás ohrožuje, co dělá náš úkol náročnější, snadno nás pak přepadne strach a pochybnosti. Cíl se zdá nedosažitelný a my se v tom začneme topit. Kolik věcí jsme slibně začali, ale pak začali pochybovat, že to zvládneme, dostali strach z neúspěchu či obtíží a vzdali to? Na co jsme se v tu chvíli soustředili?

Důležité proto je: neztratit ze zřetele cíl, který určuje náš správný směr, a soustředit se na nejbližší krok. A nezaleknout se dokonce ani ve chvíli, kdy zjistíme, že se daří i věci, které jsme si neuměli představit. A pokud jsme na Ježíšovo slovo vyrazili za ním, máme jistotu, že naši cestu jistí on.

Mít Ježíše před očima
a kráčet s důvěrou v jeho slovo
nás může převést i přes nejrůznější bouře.
Je to lék na naše obavy a pochybnosti.
A když se v tom přesto začneme plácat,
je připraven nás vytáhnout
a postavit zase
na nohy.

Redakčně upraveno

Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu

Autor: Pavel Semela

Témata: cíl orientace, orientování se, zacílení pochybnosti poslání povolání strach

Související texty k tématu:

Cesta životem

Ať se vaše srdce nechvěje! Já jsem cesta... Ježíš řekl: „Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! V domě mého Otce je mnoho příbytků. Odcházím vám připravit místo. Já jsem cesta, pravda a život.
Lidský život je putováním "Až bude stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha" (Bible, 2. Korintským 5,1). Lidský život je putováním. Ale k jakému cíli? Jak nalézt cestu?
V životě nejde o délku života... Ukaž mi, cestu k životu, Bože. (srov. Žl 16/15/, 11a)
Další texty k tématu: cesta životem, putování

Povolání

Orel a slepice, aneb: Neboj se být sám sebou! Jeden statkář našel v lese zraněné orlí mládě. Odnesl ho domů, vyléčil jej a dal na dvůr mezi slepice. Mladý orel s nimi jedl a převzal jejich chování.
Naším úkolem není být druhou Matkou Terezou Snad jen málokdo pochybuje o významu Matky Terezy. Ale...
Bůh nemá v tomto světě jiné ruce než tvoje Během druhé světové války byla během náletů doslova smetena jedna malá vesnička. Mezi "obětmi" byl i farní kostel. Socha Krista vedle kostela přišla o ruce i nohy...
Naše obdarování nemusí být velké ani nápadné Jsme Bohem obdarovaní? "Hodně", anebo "málo"? Jsou obdarovanými jen "ti druzí"?
Nemusíme se bát jít do věcí, které „nezvládneme“ Vybavuje se mi jedna scéna z filmu Schindlerův seznam: Německo kapituluje, je konec války. Oskar Schindler se loučí se stovkami Židů, kterým zachránil život ve své továrně...
Také od vás druzí stále něco očekávají? Jak se z toho nezbláznit? Jak se nenechat vláčet životem požadavky okolí a zároveň nerezignovat na pomoc druhým? Jak umět odmítnout?
Další texty k tématu povolání zde