16. 7. 2016, OVA (Foto: MN) | Sekce: Aktuální téma | Archiv
Když nestíháme, je dobré se zastavit
Marie se posadila Ježíši k nohám a poslouchala jeho řeč. Marta měla plno práce s obsluhou. Přistoupila k Ježíši a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano, jen jedno je třeba. Marie si vybrala nejlepší úděl a ten jí nikdo nevezme.“ (srov. Lk 10,40 – 42)
My a naše představy, co všechno je třeba udělat!
Stres, že nestíháme; pocit nedostatečnosti,
že to prostě nezvládáme.
Zlost a pocit nespravedlnosti,
že ostatní si užívají a nás si ani nevšimnou.
Výčitky vůči okolí a možná i vůči Bohu naplňují naše srdce…
Jsme ale pokaždé zaměřeni správným směrem?
Neděláme věci, které bychom ani dělat nemuseli?
Kdo nebo co určuje směr a míru
našeho každodenního nasazení?
Ježíš nám nabízí, abychom každý den začínali s ním,
naslouchali jeho slovu a teprve pak vyšli a jednali.
Boží slovo, které přijmeme do srdce, v nás zůstává,
buduje nás zevnitř, přináší nám pokoj a radost…
A je pokladem, který nám nikdo nevezme.
Někdy stačí málo a okolnosti dne nás začnou semílat,
lítáme od jednoho úkolu k druhému, a nestíháme.
Pak možná bude dobré se zastavit a prosit:
Pane, ne já a mé představy, ambice, strach…,
ale ty sám veď mé jednání.
Redakčně upraveno
Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu
Autor: OVA
Související texty k tématu:
Organizace času a práce
- Prací se smíme podílet na Boží tvůrčí činnosti
- Zachová-li člověk řád, nedostane se do zmatků
- Pracuj kousek po kousku
- Promarněný čas přináší pocit prázdnoty
- Zabírají nám životní prostor nedůležité věci?
- Další texty k tématu organizace práce zde
Čas:
- O době, ve které žijeme, rozhodnout nemůžeme...
- Občas nás zarazí, jak ten čas běží
- Svou budoucnost neznáme. Známe ale Toho, kdo ji zná...
- Naším domovem není čas, ale věčnost
- Kdo se modlí, nemarní čas
- Zítra by již mohlo být pozdě