Když nestíháme, je dobré se zastavit

My a naše představy, co všechno je třeba udělat!
Stres, že nestíháme; pocit nedostatečnosti,
že to prostě nezvládáme.
Zlost a pocit nespravedlnosti,
že ostatní si užívají a nás si ani nevšimnou.
Výčitky vůči okolí a možná i vůči Bohu naplňují naše srdce…

Jsme ale pokaždé zaměřeni správným směrem?
Neděláme věci, které bychom ani dělat nemuseli?
Kdo nebo co určuje směr a míru
našeho každodenního nasazení?

Ježíš nám nabízí, abychom každý den začínali s ním,
naslouchali jeho slovu a teprve pak vyšli a jednali.
Boží slovo, které přijmeme do srdce, v nás zůstává,
buduje nás zevnitř, přináší nám pokoj a radost…
A je pokladem, který nám nikdo nevezme.

Někdy stačí málo a okolnosti dne nás začnou semílat,
lítáme od jednoho úkolu k druhému, a nestíháme.
Pak možná bude dobré se zastavit a prosit:

Pane, ne já a mé představy, ambice, strach…,
ale ty sám veď mé jednání.

Redakčně upraveno