Prý se mezi sebou hádáte

Pavel, Apollo, Petr – to byli velké osobnosti prvních křesťanských dob! Každý měl trochu jiný styl. A tak se již krátce po Ježíšově smrti křesťané dostávají do situace, kdy mají možnost vybrat si mezi různými styly sdělování Božího slova. Je snad špatně, že si každý vybral způsob jemu nejbližší?

Na samotném faktu vybírat si, není nic zlého. Vždyť jsme lidé různí a každému z nás vyhovuje něco jiného. Problém by však nastal (a někdy nastává) ve chvíli, kdy začneme vyvyšovat to „naše“ nad ostatní. Jinými slovy: povyšujeme náš styl a přístup nad druhé lidi. O co jiného pak jde, než o namyšlenost, sebestřednost  a aroganci?

Respektujme druhé i přesto, že jim vyhovuje jiný styl modlitby, jinak prožívají svou víru a lásku ke Kristu. Nehaňme se navzájem, ale doplňujme se. Život je pestrý a bohatý a v tom je jeho krása. To platí i pro církev – i přes naši odlišnost všichni spějeme ke Kristu. On totiž není rozdělen. Ani my nebuďme.

A jak říkal sv. Augustin: „V podstatných věcech jednotu, ve sporných svobodu a ve všech lásku.“

redakčně upraveno