Jen jeden z desíti poděkoval

Když Ježíš uzdravil deset malomocných, jen jeden z nich se vrátil, aby poděkoval. Přemýšlím: proč? Vždyť jim Ježíš zachránil život! Úvahy mě nakonec vedou až k realitě dnešní společnosti a možná i mého vlastního života.  K nevděčnosti totiž nemám často sama daleko.

Možná se i Vy poznáte v některé z následujících situací.

Vlastně nic, už to je dobrý

Vybavil se mi americký sitkom, ve kterém má jeden z protagonistů velký průšvih. Ze zoufalství zajde do kostela a modlí se k Bohu, aby mu pomohl. Za jeho pomoc mu slíbí, že změní svůj život. V tu chvíli mu ale akorát někdo zavolá a on zjistí, že jeho problém je právě vyřešen. Muž si oddechne a řekne Bohu: „Anebo nic, už je to dobrý.“

Jak lehko někdy i já, když Boha prosím o pomoc a dostane se mi ji, přisoudím „všechny zásluhy“ pouze sobě nebo náhodě. Nejsem ochotná připustit, že moje modlitby byly vyslyšeny. Možná, kdybych si to přiznala, musela bych poopravit i pohled na sebe a připustit, že v mém životě jsou věci, na které nestačím, nebo vyžadují nápravu.

Nakonec se to nějak vyřešilo samo

Někdy naše prosby a modlitby nepřináší ovoce hned. Jednou jsem se za něco modlila po nějakou dobu opravdu usilovně. Ale modlitby se naplnily v jiném čase, než jsem si představovala, a tak mám pocit, že se to vlastně vyřešilo nějak samo… I v této situaci se vyhýbám vděčnosti. Vždyť jsem se za to modlila už dávno…

Jindy zas při zpětném pohledu na svůj život zjistíme, že se nám některá naše přání a modlitby splnily, ale k naplnění vedla jiná cesta, než jsme si představovali. Vděčnost Bohu se opět nedostavuje, protože: „lepší by to bývalo jinak“.

Připadne mi, že se sama často v životě plácám po rameni a utíkám k dalším životním událostem, aniž bych se ohlédla na Toho, který mě uzdravuje z mých bolestí. A tak se stávám jedním z těch z těch devíti malomocných, kteří se nevrátili.

Nechci už
bez ohlédnutí odcházet.
Nechci už
se radovat sama.

Chci se radovat
s Ježíšem po svém boku.
Zůstávat s ním
a prožívat vděčnost za vše,
z čeho mě již uzdravil.

Chci být tím jedním malomocným,
který se stále vrací.

-redakčně upraveno-