Zásadní věta, kterou o sobě říká sám Ježíš…

Když dnes sledujeme křesťanství, tak po dvou tisících letech svého trvání nevypadá jen jako rozkošatělý strom. Ale ve své teologii, výtvarném umění, liturgii, zvycích a historii se podobá spíše velké botanické zahradě.  A člověku, který k němu přichází zvenčí, může dokonce připadat tak velké a nepřehledné jako prales.  Na tom není nic špatného, protože to, co žije, se vždy rozrůstá a košatí. Ale v pralese se člověk může ztratit a i ve velké botanické zahradě zabloudit.

Proto je dobré se zastavit u tak zásadní a strohé věty, jakou o sobě říká sám Ježíš. Nemluví o tom, jak život obohatit, rozšířit a jak oddálit smrt. To si můžeme vynalézat sami. Ale Ježíš celou naději každého jednotlivého člověka, jehož život je ohrožován zlem a definitivně ohrožen smrtí, vkládá ne do jedné věty, ale do jedné osoby, kterou je on sám.

Je na mně, abych přemýšlel o tomto ústředním tématu: Co to znamená, že Ježíš je vzkříšením a životem? A ještě dále: Jak on sám je vzkříšením a životem pro mě osobně?

Jen ten, kdo toto aspoň do jisté míry chápe, může s porozuměním slavit velikonoce jako skutečně křesťanské svátky. Ne jen jako jarní dny volna, ozvláštněné kraslicemi a pomlázkou.  

Redakčně upraveno