Co tu po nás zůstane?

V týdnu před Velikonoci zemřeli dva lidé, které jsem znala. Jejich odchod z tohoto světa mě zasáhl a přiměl k přemýšlení.

Je zvláštní myslet na to, že na tomto světě jednoho dne nebudeme. Zdá se mi, že je přirozené a dobré čas od času uvažovat nad významem našeho života. Možná i pociťovat obavy ze smrti, z toho, co po nás zbyde, jaký bude náš odkaz.

Je zřejmé, že i když z tohoto světa fyzicky odejdeme, zanecháváme tu jako lidé jakýsi svůj odkaz. To, co jsme v životě vykonali, ať už dobrého nebo zlého, zůstává. Pokud se celý život snažíme čerpat z Boží dobroty a chceme toto dobro šířit dál, byť se nám to někdy nedaří, může se náš odkaz stát požehnáním pro naše nejbližší, pro naše potomky, kteří přijdou po nás…. Plody našich skutků žijí dál, i když my již na tomto světě nejsme.  

Ale zcela zásadní odkaz po sobě ale zanechal Ježíš Kristus. Dotýká se to každého z nás po všechny generace. Přinesl do tohoto světa více dobra než kdo jiný, a nakonec obětoval i svůj život za nás všechny, abychom se i my mohli jednoho dne žít u Boha život v plnosti.

Dokážeme také žít tak, abychom po sobě v tomto světě zanechávali dobro? Nevymlouvejme se na to, že nejsme tak dokonalí jako Ježíš. V ničem to neměl jednodušší než my. A ve spojení s ním náš život a jednání dostávají zásadní neohraničenou hodnotu. Každý náš drobný skutek milosrdenství, lásky a dobra je důležitý a dostává nekončící význam.

Vstupme do Velikonoční radosti s odhodláním přibližovat se Ježíši, Jeho životu, Jeho jednání.

 Aleluja.