Boží hlas může rozšiřovat naše srdce a dělat ho ´měkčím´

Jako děti jsme museli poslouchat. A potom jsme byli rádi, když už jsme poslouchat nemuseli. Jako dospělí už sice nechceme poslouchat jako děti, ale bývají situace, kdy si nevíme rady a moc rádi bychom poslechli někoho, kdo by poradil nebo dokonce vzal odpovědnost za naše rozhodnutí na sebe. A to se (naštěstí!) většinou nedaří. Máme svou svobodu a svou zodpovědnost. Ale to neznamená, že nikoho v ničem neposloucháme. Žijeme mezi lidmi a tak se v mnohém řídíme podle nich. Někdy vědomě, někdy méně vědomě.

Kromě toho, že nám slova biblického žalmu doporučují, abychom poslechli „jeho hlas“, tedy hlas Boží a ne hlas jakýkoliv, varují nás také jedním dechem před zatvrzením srdce. Tedy před situací, kdy člověk nereaguje na dobro, nehledá ho a je jaksi „zavinut“ jen sám v sobě. Tehdy se jeho obzor zmenší a vnitřní svět se stává těsným a chladným.

Boží hlas v Písmu, Boží hlas v našem nitru, Boží hlas, tlumočený ve slovech církve, může láskou a důvěrou rozšiřovat naše srdce a dělat ho „měkčím“. A to je dobré pro nás i pro ty, kdo jsou okolo nás.

Redakčně upraveno