Je třeba stále se modlit. (Lk 18,1) - Biblický citát na dnešní den

16. 8. 2018, MaM

Je špatné, že jsem žena s vůdčí osobností?

Navigace: Katalog dotazů > Láska a vztahy > Sebepřijetí

Dobrý den, mám na vás otázku. Již hodně dlouho zápasím s jednou věcí. Jsem žena a jsem přirozeně dominantní a vůdčí osobnost, jsem prostě taková a nedokážu to změnit (věřte mi, zkoušela jsem to). Mám problém s tím, že všude slyším, že se žena má podřídit muži, že by mu měla přenechat tu vůdčí roli. Já vím, že to vůbec není myšleno špatně, ale kdykoliv slyším, že bych se měla někomu podřídit, jen proto, že jsem žena, tak se mi svírají vnitřnosti a dělá se mi špatně. To, že jsem dominantní, neznamená, že nedokážu spolupracovat, jen nedokážu být submisivní.

Kvůli tomu, jaká jsem, mám pocit, že jsem byla asi stvořena špatně, protože nedokážu a nejsem schopna zapadnout do toho vzoru rodiny, který je popsán v bibli. Tedy, že muž je hlavou ženy, ona se má jím nechat vést atd. Na jednu stranu nechápu, proč by to tak mělo být. Ano mezi muži a ženami jsou rozdíly, to je samozřejmé, ale co se týče osobnosti, přece nejsme černobílí. Lidé hrají všemi různými barvami osobností. Ne všichni muži jsou schopní mít tu velící pozici a ne všechny ženy se dokážou podřídit. Samozřejmě, když se žena chce podřídit muži, tak je to v pořádku, ale myslím si, že by to neměl být ten standard. Každý jsme jiný.

Moje otázka tedy zní: Je špatně, to že jsem žena a přirozeně vůdčí osobnost? Měla bych potlačovat, to, jaká jsem, abych zapadla do toho jednoho vzoru rodiny, do kterého nejsem schopná zapadnout, a být nešťastná? Nebo se měnit nemusím, můžu žít s Bohem, taková jaká jsem a klidně zastávat vůdčí pozici? Děkuji moc za odpověď.

Podívejte se kolem sebe, kolik je např. schopných šéfových, kolik učitelek vede dobře děti apod.

Děkuji za důvěru, se kterou jste někoho cizího pustila do svého duchovního zápasu, jak jste jej nazvala. Asi v něm sama cítíte jakýsi vzdor své dominantní povahy, na který je dobré se podívat trochu nezaujatě také z jiného pohledu, proto se o to pokusím.


Připadá mi, že nějak směšujete dvě záležitosti.

Jednak se odvoláváte na Boží slovo, a to pasáže z listů apoštola Pavla. Nejsem odborník na to, abych je teologicky rozebrala, ale doporučovala bych si je pořádně přečíst, promeditovat, promodlit a najít si k nim nějaký seriózní vysvětlující komentář. Ale hlavně si z nich nevytrhovat jen část bez souvislosti celku. Např. v 1. listě Korinťanům 11,3  začíná tento verš: „Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, …“ a teprve pak čteme to těžko přijatelné „hlavou ženy muž“ a následuje „hlavou Krista je Bůh“. Celý obsah a možná i pořadí má svůj význam. Podrobněji je vše rozepsáno v listu Efesanům 5, 21 – 33. Tento text se jasně týká jen manželského vztahu a nároky na muže jsou tam možná těžší k realizaci než na ženu.



Snad lze z těchto textů lépe vyčíst, jak je v Bibli ona podřízenost myšlena a že se nejedná o nějaký nedostupný a jediný vzor rodiny, ze kterého byste měla být nešťastná…

Jiná věc mi připadá Vaše charakterové obdarování, což je schopnost dobře a uvážlivě se rozhodovat, organizovat, spolupracovat s druhými jako vůdčí osobnost atd. To už se netýká jen manželského vztahu, ale může se projevovat i v jiných oblastech života a vztahovat i k jiným lidem, a pokud člověk tuto vlastnost vděčně a s pokorou používá a rozvíjí pro dobro druhých jako Boží dar, je to jistě správné. Podívejte se kolem sebe, kolik je např. schopných šéfových v různých zaměstnáních, kolik učitelek vede dobře děti apod.


A může to být i velkým přínosem do manželství, kde ovšem záleží na souladu s partnerem. Žádný muž asi moc netouží po ženě, která by ho nějak ovládala, manipulovala, rozhodovala za něj, ale pokud vidí jakékoli její schopnosti jako vklad pro společné dobro, může být vděčný, když ho žena doplní či nahradí v tom, co jemu vlastní není. Kdyby se však sešli dva stejně dominantní, musí se hledat vždy nějaký vzájemný kompromis.


Myslím, že z psychologického pohledu bývá obvyklé, že ženy mají více tvůrčích nápadů, postřehů a schopností, které jsou pro „vládnutí“ mužů nepostradatelné. Z toho asi vzniklo zlehčené lidové přirovnání „muž je sice hlava, ale žena krk, který hlavou kroutí“. Dá se z toho ale určit, zda je hlava či krk důležitější, nadřazenější, dominantnější?

Přeju Vám, abyste našla, jak nejlépe a moudře všechny své klady a schopnosti využívat. A doporučuju mít stále v srdci a mysli, že nade vším je jediný pravý Dominus – Pán, s Nímž můžete žít taková, jakou Vás udělal, a přitom Jemu vůdčí pozici ponechat.

K tomuto tématu  doporučuji i následující text zde

 

 

Kategorie otázky: Sebepřijetí

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(16. 11. 2018) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří listopadové dny roku 1989. (odkaz na kna.cz)

Ohlédnutí na dobu po roce 1989

(15. 11. 2018) Radikálním zločinem komunismu nebylo zabíjení...

Kongres „Společně pro Evropu“ 15. – 17. 11. 2018 v Praze

(14. 11. 2018) Ve dnech 15. – 17. listopadu 2018 v Praze proběhne setkání křesťanských hnutí a komunit „Společně pro...

Výročí Sametové revoluce 17. 11. Týká se nás otrávenost (českou) politikou?

Výročí Sametové revoluce 17. 11. Týká se nás otrávenost (českou) politikou?
(14. 11. 2018) Jaké jsou největší nemoci české politiky?

Autentická vzpomínka na svatořečení Anežky České v r. 1989

(12. 11. 2018) Z bolševického Československa - za dříve neprostupnou železnou oponou - začínaly do Říma přijíždět zvláštní vlaky...