Kapitoly
13. 11. 2012
20. 9. 2001
Věrnost
Struktura této kapitoly: - Co je to věrnost? Chraňme se toho, abychom dávali pojmu věrnost negativní smysl - Jaký je smysl, obsah věrnosti? Někoho milovat znamená navždy v něj doufat, očekávat od něho něco jiného než to, co jsme dodnes objevili. - Děti, výchova, manželství, věrnost a láska Nechtěli byste si opatřit raději např. psa? To, co děti především potřebují, není skutečnost, že je milujete, ale že vy se milujete! - Jaký je tedy smysl manželství? Láska není slepá. Naopak otevírá oči. Milovat znamená stát se sami sebou díky někomu druhému. - Pesimistická poznámka… | Přečíst celý článek3. 2. 2003
Veronika Sedláčková - Jsou chvíle, které půlí krajinu
Mohla z ní být milá paní učitelka či příjemná profesorka. My ji však vídáme na televizní obrazovce - momentálně v pořadu Události- komentáře na ČT 1. Jak k tomu došlo, že je z Veroniky Sedláčková nakonec novinářka? Přijata jsem byla jak na pedagogickou fakultu a filozofickou fakultu - obor čeština, slovenština, tak na fakultu sociálních věd - katedru žurnalistiky. Novinářskou dráhu jsem původně skutečně neplánovala. Vyrozumění o přijetí na žurnalistiku mi přišlo jako první, takže, i když jsem snila o filozofii, odpověděla jsem Ano. Nelituji toho, protože já i můj život bychom byly… | Přečíst celý článek6. 8. 2002
Vertikální katolicita
Vertikální katolicita Durychova slovesného umění se projevuje v jeho neúnavné, vášnivé a stále sebe překonávající potřebě absolutní krásy a absolutního umění. "Napsal jsem všelicos a všelijak - říká náš básník už roku 1926 (Rozmach 1926, s. »3) - ať to bylo jakékoliv, nikdy jsem se nevzdal touhy po umění absolutním, třebas jsem leckdy cítil slabost v hlavě i v nohách." Požadavek absolutní krásy a absolutního umění - hořící a spalující duši Durychovu - neznamená strnulou a neživou výlučnost, ochuzování a odcizování. Právě náboženské a katolické zakotvení chrání Durychovo umění před vší… | Přečíst celý článek19. 9. 2001
Věřím . . . v Boha . . . Otce . . .
Dnes říci: "Věřím v Boha," je v mnoha směrech slovem provokujícím. Je to slovo, u něhož můžeme očekávat nesouhlas okolí, které se zdá být početnější, než jsme my. Pro některé lidi nemá v podstatě hlubší smysl, uznávají jenom to, co vidí a domnívají se, že nemá smysl dál nic hledat. Pro jiné lidi je na světě příliš zla a zdá se jim, že proto nemohou v Boha uvěřit. Udělali si totiž svou představu o Bohu a ve jménu téhle představy Boha odsoudili. Udělali si představu o všemocném Bohu, který je zodpovědný za to, aby všude nastolil pořádek a dobro. - Docela upřímně mi tohle nedávno jeden… | Přečíst celý článek19. 9. 2001
Věřím . . .
Snad bychom nejprve začali s tím, co víra není, nebo jak se špatně chápe. Tím, jak ji chápe mnoho lidí okolo nás. Někdo nám řekne: "Dneska už rozumný člověk na Pána Boha věřit nemůže." Nebo: "V době, kdy věda tolik pokročila, nepotřebujeme věřit na Boha, to patří minulosti." A vysvětluje se to tvrzením (a ne vždycky nepravdivým), že víru v Boha si lidé dosazovali do mezer v poznání. Asi takhle: nevím, proč nějaká věc je, a tak řeknu: "To dělá Bůh." Nevím jak bych vysvětlil, kde se co na světě vzalo, a tak řeknu: "Tam je Bůh." To byla praxe velmi… | Přečíst celý článek19. 9. 2001
Věřím ... v Ducha svatého ...
A teď před sebou máme široký komplex: Duch svatý a církev. Kardinál Ratzinger spojuje ve svém Úvodu do křesťanství výklad o církvi a o Duchu svatém jako věci související a neoddělitelné. Přitom nejprve mluví o církvi. My začneme od praxe. Nejdříve se musíme dohodnout na obsahu našich slov. Věnujme se slovům "duch" a "Duch svatý". Písmo svaté mluví o Duchu svatém na řadě míst. Ve Starém zákoně spíš jako o Duchu či Duchu Hospodinově a až v Novém zákoně se o něm mluví jako o Duchu svatém, o tom, kdo byl poslán odcházejícím Ježíšem. Ducha svatého jako třetí božskou osobu… | Přečíst celý článek19. 9. 2001
Věřím v ... odpuštění hříchů...
Je jednou ze základních charakteristik církve, že je to společenství lidí, kterým bylo odpuštěno a kteří mají být odpouštějícími. Podmínkou tohoto odpuštění není pokoření, ale uznání pravdy - to, že uznám: ano, chybil jsem. Krásný popis takové situace je v 2 S 12,1-14, kde David uznává svou vinu. Odpuštění je na jedné straně něco, co je pro život naprosto nezbytné, a na druhé straně je to něco, co je těžko dosažitelné. Komunistický režim neznal odpuštění - zde byla možná sebekritika a následné "vzetí na milost", ale nikdo neřekl: "My ti odpouštíme." Spíše však bylo více… | Přečíst celý článek19. 9. 2001
Věřím v ... život věčný ... Amen.
Dospěli jsme tedy k závěru tohoto dlouhého výkladu apoštolského vyznání víry a jsme u poslední věty: "věřím v život věčný". Tak si to docela klidně uvědomme, že máme žít věčně. Pokud si toto vezmeme po lidsku, takhle, že si prodloužíme dosavadní život, měli bychom dospět k otázce, jestli to nebude otrava. Protože kdybychom si představili věčný život jenom jako prodloužení tohoto života, kde by nám někdo pofoukal všechny bolesti, takže bychom nebyli moc nemocní, ale žili bychom v podstatě beze smrti - v tomto světě, v těchto podmínkách a v těchto vztazích, pak by nás to ani moc… | Přečíst celý článek19. 9. 2001
Věřím v Boha . . . Stvořitele nebe i země. . .
Myšlenka, že je Bůh stvořitelem nebe i země, je v křesťanském světě docela běžná, ale dělá časté obtíže tím, že se špatně chápe. Ježíšovi současníci si představovali stvořený svět takto: Na velkém moři plavala země, nad tímto oceánem byla nebeská klenba, po té klenbě pojíždělo slunce a měsíc, byla průhledná, protože bylo vidět hvězdy. Nad tou klenbou byl horní oceán a když se otevřely průduchy v klenbě, tak pršelo. A nad tím vším byly vrstvy nebe a v nejvyšší vrstvě přebýval Bůh. "Bůh stvořil nebe a zemi" znamená, že stvořil všechno. Není nic, co by vzniklo mimo něho. Počátkem… | Přečíst celý článek19. 9. 2001
Věřím v Boha . . . všemohoucího . . .
Dostáváme se k výpovědi o Bohu, že je "všemohoucí" - to je slovo velice ošidné. Nejjednodušeji, nejvýstižněji, také nejrychleji řečeno to znamená, že "všechno může" - ale pro naše chápání to není tak jednoduché. Často si pod tím člověk představuje, že Bůh může to, co já bych chtěl a nemohu. To jsou ty pohádkové věci jako: "Stolečku, prostři se!" Ano, my bychom to jistě chtěli, bylo by to pro nás výhodné, a tak máme také sklon si představovat Boží všemohoucnost: že by Bůh měl udělat to, co my pokládáme za správné a žádoucí, ale co sami nedokážeme. Tohle ovšem… | Přečíst celý článek19. 9. 2001
Věřím v Ježíše Krista . . . Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny...
Tedy Kristus, náš Pán, počatý z Ducha, narozený z panny. Nejdříve bychom se zastavili u slova Pán. Je to slovo, které dost často používáme: Pán Ježíš, to řekne každý docela snadno. Přitom je to slovo pro nás původním obsahem vlastně vzdálené. Jednak "Pán" se používá jako zdvořilostní oslovení, za druhé v jazykovém použití doby nepříliš vzdálené to mělo až takový hanlivý přídech, když byl někdo "pán". Tady nejde o jedno ani o druhé. Kristus je prostě vládce. Jenomže: ne vládce ve světském smyslu. Ve světě je a bylo tolik zlého, že bychom Pánu Ježíši moc neposloužili,… | Přečíst celý článek19. 9. 2001
Věřím v Ježíše Krista, který trpěl, byl ukřižován, umřel a vstal z mrtvých
věřím v Ježíše Krista, který . . . TRPĚL POD PONTSKÝM PILÁTEM, BYL UKŘIŽOVÁN, UMŘEL A BYL POHŘBEN. SESTOUPIL DO PEKEL, TŘETÍHO DNE VSTAL Z MRTVÝCH . . . Snad nejdříve jednoduché vysvětlení některých pojmů. Ježíš "trpěl ...". Někdy se lidé ptají, jak mohl Ježíš trpět jako Bůh. My myslíme v řeckém světovém názoru. Proto je pro nás obtížná představa trpícího Boha. Pro Řeky byl Bůh někdo naprosto dokonalý, neměnný, necitlivý. Hebrejské chápání bylo širší. Proto bychom neměli toto vše chápat pouze filozoficky, ale ve světle Starého zákona. "Trpěl pod Pontským Pilátem." To je… | Přečíst celý článek19. 9. 2001
Věřím ve ... společenství svatých ...
Pro křesťanství se toto společenství svatých (ve smyslu biblickém a ontologickém, nikoli morálním), tedy společenství křesťanů, těch, kdo byli přijati Kristem za vlastní, "táhne" přes všechny věky i bez hranic prostorových. Tím, že jsme připojeni ke Kristu, a tím, že jsme dostali jeho Ducha, tím jsme spojeni - my, kteří zde nyní žijeme, i ti, kteří zde žili před námi a jsou nyní u Boha. Všichni si vzájemně můžeme prospívat, všichni patříme k sobě. Svatí (teď myslím to slovo, jak ho používáme běžně, tedy světci kanonizovaní) se za nás u Boha přimlouvají - to znamená, že jejich pomoc… | Přečíst celý článek19. 9. 2001
Věřím ve ... svatou církev obecnou (katolickou)
Probereme opět nejdřív význam každého tohoto slova jednotlivě, pak se zamyslíme nad skutečností, že církev je tvořená Duchem svatým a současně lidskou dimenzí a nakonec se ještě podíváme na základní rozdělení křesťanských církví. Společenství všech pokřtěných Tak nejprve církev - to slovo znamená společenství všech pokřtěných věřících. Tohle už bylo řečeno mnohokrát, ale je to zapotřebí neustále připomínat. Jenom si srovnejte, co ve vašich představách vyvolává slovo církev: papež, biskupové a kněží, anebo jestli jsou to všichni pokřtění (tedy i já). O této církvi se říká, že je… | Přečíst celý článek19. 9. 2001
Věřím ve ... vzkříšení těla... .
Začněme širší úvahou o těle a hmotě. Potíž je v tom, že lidé mají rádi zjednodušení. Někdo si myslí, že by člověk byl dokonalý, kdyby byl jako anděl - nemusel by jíst, nemusel by se mýt, nic by ho nebolelo atd. Jiní mají tendenci naopak zbožštit hmotu a říci "vše je bůh" - od panteismu (Bůh je přítomen ve všem) až po východní pohledy "kámen je bůh ... ty jsi bůh". Nedokonalou snahou o překlenutí těchto pohledů je dualismus vidící člověka jako "složeninu" duše a těla. Je rozdíl, když řeknu, že člověk se skládá z duše a těla (to je vyjádření lidové a dosti… | Přečíst celý článek19. 9. 2001
Věřím... v Ježíše Krista, syna jeho jediného . . .
Dostáváme se k jádru Creda, k srdci naší víry, kterým bezpochyby je víra v Ježíše Krista. Jsou lidé, kteří se velice cítí křesťany, kteří velice v Boha věří, ale kteří mají ke Kristu daleko, on jaksi nepatří do jejich obrazu víry, což je ovšem ohromný malér, protože v jednoho Boha věří spousta lidí. Třeba Židé, Mohamedáni, muslimové. U některých primitivních afrických náboženství najdeme víru v jednu nejvyšší bytost, u náboženství východních to není tak jasné, protože jen u některých je Bůh osobní. Řada lidí se nehlásí k žádnému náboženství, ale vyznávají, že "něco" musí být, nebo,… | Přečíst celý článek26. 2. 2007
Věříme vždycky nemocnému?
Uvědomuji si, jak velice kontroversní tato otázka je. V hospici, kam přichází pacient kompletně vyšetřený, obvykle i s verifikovanými metastázami, tam samozřejmě nikoho ani nenapadne o pacientově bolesti zapochybovat. Sama jsem přes dvacet let pracovala jako praktická lékařka v závodní ordinaci, vystavovala a ukončovala pracovní neschopnosti, psala „čtyřstovky“ žadatelům o invalidní důchod atd. Nebylo téměř dne, aby se v mé ordinaci nevyskytl mezi mnoha nemocnými i nějaký agravant či dokonce simulant. Byl to problém, který hospice prakticky vůbec neznají. Chci tím říct, že mám velké pochopení… | Přečíst celý článek13. 12. 2001
Veselá razítka
Potřebný materiál * brambory, cibule, hlávka zelí... * korkové zátky * guma * štětce různých velikostí * listy * kůra * kameny * nožík * fix * temperové nebo vodové barvy Postup Ze zbytků brambor nebo jiné kořenové zeleniny pomůžeme dítěti připravit razítka. Bramboru rozkrojíme, jemné kapky na řezné ploše setřeme. Fixem nakreslíme na bramboru obrazec (kolečko, trojúhelník, ovál, hvězdičku, stromeček, sněhuláka ), který pak vykrojíme nožem tak, aby plasticky vystupoval z řezné plochy. Pak už stačí jen "razítko" namočit do barvy a tisknout. Vyrobit razítka si dítě… | Přečíst celý článek20. 11. 2001
Veselé vánoční hody
(O něco zvětšený a lépe čitelný obrázek notového zápisu koledy naleznete zde) 2. On je světa Spasitelem, Slovo učiněné tělem, Syn Boží a syn člověka, na nějž tvorstvo věky čeká, děťátko. 3. Jehož Maria počala, v Betlémě ho porodila, položila do jesliček, zavinula do plenčiček, děťátko. 4. Vůl a oslík nad ním stáli a svým dechem zahřívali chudé lidské nemluvňátko, slavné Boží pacholátko, děťátko. 5. Potmě leží, nemá svíčičky, na nebi svítí mu hvězdičky. Ty, jenž všechen oděv dáváš, samo's nahé a nic nemáš, děťátko. 6. Přišli chudí pastouškové, zpívají ti chvály… | Přečíst celý článek
Sekce: Kapitoly
