Kapitoly
10. 2. 2004
4. 5. 2007
Krásná doba abychom byli křesťany
Není pochyby, že 20. století bylo „stoletím, které odešlo od Boha“. Bůh a církev už nejsou nejvyšším orientačním bodem kolektivního a osobního života: neinspiruje se jimi ani veřejné a soukromé chování, instituce, společnost, konformismus většiny… Ale na začátku 21. století je možné říci: Bůh neodešel ze srdce a ze života mnohých křesťanů v Evropě a ve světě. Svět odešel od Boha, ale Bůh neodešel ze života mnoha mužů a žen. Soukromé náboženství? Ano, soukromé, ale ne příliš, pohlédneme-li na život církve a komunit ve společnosti na začátku nového tisíciletí. Síla a slabost křesťanů -… | Přečíst celý článek19. 7. 2002
Krátký život?
Tisíckrát je darováno a tisíckrát se obnovuje štěstí toho, kdo se každý den raduje ze svých darů a je za ně vděčný. Ignaz Lohmeyer Život je neustálým přizpůsobováním se vnitřního světa světu vnějšímu. Herbert Spencer Každý život, i kdyby trval jen jednu minutu, se zakládá na věčných zákonech. Jean Paul Život může být tak příjemný a krásný, jak si to jen dokážete představit; a přece by byl velmi nešťastný, kdyby neměl konce. Kristýna Švédská | Přečíst celý článek6. 11. 2002
Kristovo poslání
Kristus buď není nic, což nemůže nikdo tvrdit, nebo je vše. Kristus je střed a hvězda světa. Všechno, co je na světě veliké, svaté, krásné a bolestné, je soustředěno v jeho postavě. V jeho životě je vepsáno vše. Úkolem Kristovým bylo prozářit lidstvo a svět. Jeho posláním bylo rozloučit i spojit věci nebeské a pozemské. Celé dějiny světa jsou boj mezi lvem z Judy a hadem z ráje. Ježíš je uhelný kámen nejen světových dějin, nýbrž i nejmenších věcí na světě. - Ježíš je zdroj všeho rozvoje. Per quem omnia facta sunt - skrze něhož vše učiněno jest. | Přečíst celý článek29. 3. 2010
Kristus je v tobě, nesmíš ztratit ani minutu…
Tvůj život nemůže být tedy ničím jiným než darem. Tvůj život především. „Sval, jehož práci církev upřednostňuje, je jazyk. Měl by to být ten poslední sval, který používá,“ řekl krásně a tvrdě kardinál Daneels. Rozhodneš-li se, že po celou dobu zde na zemi v tobě bude žít Kristus, staneš se mužem nebo ženou Umučení a hlavně: Vzkříšení. A pokud chceš jako vzkříšený vypadat, rozjímej nad následující větou - nikdy jsem nenašel nic krásnějšího a razantnějšího: Žij tak, aby si už podle způsobu tvého života druzí mysleli, že není možné, aby Bůh neexistoval. | Přečíst celý článek31. 10. 2008
Kristus skutečně vstal z mrtvých!
Káže se o Kristu, že vstal z mrtvých. Ale jak potom mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení mrtvých není? Není-li však žádné vzkříšení mrtvých, nevstal ani Kristus! A jestliže Kristus nevstal, marné je naše kázání, marná je vaše víra. 1 Kor 15,12–14 Resuscitaci známe. Ale se skutečným vzkříšením z mrtvých nemáme žádnou přímou zkušenost. Představy oživení zakletých či zabitých princů z pohádek nám také nepomohou. A tak podobně jako v době apoštola Pavla je i dnes řada křesťanů spíše nakloněna mínění, že „vzkříšení z mrtvých není“. Jsou ochotni vidět ve zvěsti o… | Přečíst celý článek23. 8. 2005
Kritické otázky
Pane kardinále, mnoho věřících nechápe postoj církve k antikoncepci. Rozumíte tomu, proč nechápou? Ano, to se dá docela dobře pochopit, je to opravdu komplikované. V nesnázích dnešního světa, kdy nemůže být počet dětí příliš vysoký kvůli složitým bytovým poměrům a z mnoha jiných důvodů, je to pochopitelné. Měli bychom méně hledět na kazuistiku jednotlivých případů, ale spíše na velké cíle, které má církev na zřeteli. Jsem toho názoru, že jsou tu tři základní problémy. První, zcela zásadní, je obecně zaujmout pozitivní postoj k dítěti. V této oblasti došlo k podivné proměně. Zatímco v… | Přečíst celý článek24. 7. 2003
Krize jako proces růstu
Krize neznamená v lidském životě žádnou mimořádnou událost: jde o obvyklý doprovodný proces vnitřního růstu. Chce-li člověk dospět k nové životní etapě, musí bezpodmínečně opustit tu starou. Tato zkušenost však bývá obvykle bolestná - a tak se děje již od počátku lidského života. Opouštíme dětství, abychom mohli vstoupit do dospívání a dospělosti. Někdy je třeba také vědomě odložit juvenilní "nezávislost" a "svobodu", abychom mohli přijmout odpovědnost při budování zralých, trvalých a odpovědných vztahů s druhými, ať už v manželském životě nebo v celibátu. Podobné je to… | Přečíst celý článek13. 11. 2012
Krkovice jako minutka
Jen nasolím a přidávám buď koření na pizzu od Kotány nebo Adžiku… Příloha cokoliv dle chuti | Přečíst celý článek13. 11. 2012, (Foto: IMa)
Krkovice v bramboráku v troubě
Ingredience pro 5-7 lidí Plátky krkovice – vychází podle velikosti porce 1 nebo ¾ plátku na osobu Bramborákové těsto: z 1 kg brambor nahrubo ustrouhaných, jednoho vejce, hladké mouky, mléka, 3-4 stroužků česneku, soli, majoránky a kmínu (možná by šlo použít i kupované…) Postup: Plátky krkovice naklepeme a osolíme. Na olejem lehce vymazaný plech dáme půlku bramborákového těsta, na to plátky krkovice, navrch opět bramborákové těsto a dáme upéct do horké trouby rozehřáté na 180°C. Pečeme asi… | Přečíst celý článek21. 11. 2003
Krvavý dub nebo Ježíškova jedle?
O vánočním stromku se vypráví řada legend. Tato je jedna z nich. Jednoho temného a sychravého vánočního podvečera se přibližně před dvanácti sty lety Winfred Anglický (který se později proslavil pod jménem Bonifác) odvážně vypravil do lesů v severním Německu. Dorazil až na rozlehlou planinu, na níž hořel velký oheň. Plameny šlehaly vysoko do nebe a jiskry létaly všude kolem. Okolo ohně se shromáždil kmen, který uctíval přírodní živly a přinášel jim lidské oběti. Všichni tiše sledovali starého velekněze Hunrada. Ten se pomalu blížil k velkému dubu, k němuž byl připoután vyděšený chlapec,… | Přečíst celý článek19. 11. 2001
Křehké dítě člověka nemanipuluje
"Do vlastního přišel, ale jeho vlastní ho nepřijali." (Jan 1,11) "Nenašlo se pro ně místo..." (Lk 2,7) Pro Marii, Josefa a pro Dítě, které se mělo narodit. Pro kolik lidí i dnes není místo ve velkém hostinci lidského společenství, ale i v malém hostinci našeho srdce! Kolik lidí i dnes opřichází klepat na dveře. Jsou Vánoce: svátky přijetí a lásky! Do tohoto tvrdého a hrubého světa náhle vstupuje laskavé a křehké Dítě Ježíš: Přichází osvobodit člověka zapleteného do sítě nenávisti a zotročeného sektářstvím a roztržkami. Přichází otevřít nové obzory. Boží syn dává… | Přečíst celý článek29. 7. 2002
Křest
Mnohokrát jsem zjistila, že slídivé zraky StB mě provázely i zde, abych někoho nepokazila. Hodně jsem se za všechny děti modlila, zvlášť při nočních službách. Jednou jsem pozorovala, že na jiném oddělení má asi nějaké dítě krizi. Šla jsem se tam podívat a uviděla na inspekčním pokoji ležet asi čtyřleté světlovlasé děvčátko pod kyslíkem. Přemýšlela jsem, co mám udělat. Dostala jsem nápad: pokřtít ji. Hned jsem natočila do skleničky vodu a poprosila lékaře, aby trochu odstoupili, že budu křtít. Na hlavičku dívky jsem lila vodu a říkala: "Marie, … | Přečíst celý článek27. 10. 2010
Křesťanská rodina: rodina pokřtěných
Podle čeho můžeme o nějaké rodině říci, že je „křesťanská“? Určitě není žádný přepych chvíli o tom popřemýšlet. Jestliže chceme být křesťanskou rodinou, je dobré se čas od času zamyslet nad tím, nakolik je náš způsob života v souladu s naší vírou. Snažme se soustředit pozornost na to, co je podstatné, abychom krásné slovo „křesťanská“ nezatížili hromadou předsudků či nálepek, které vzdalují a rozdělují tam, kde by měla vládnout svoboda a společenství. Křesťanská rodina je rodina pokřtěných. Naše křesťanská identita nespočívá na našich názorech nebo způsobu života,… | Přečíst celý článek4. 5. 2007
Křesťanské bratrství
Církev, sdružení staré i moderní V rámci 20. století zaslouží zvláštní pozornost úloha církve jako prvku sdružování. Ve městě 20. století je náboženská obec už jen jednou částí společnosti občanské. Stále významnější sektor občanské komunity se od konce 19. století o farnost nebo o církev nestará vůbec nebo jen velmi málo. Ve 20. století se společnost vymaňuje z náboženského rámce a obrací se ke světskému. Je to svět, který žije, jak píše Émile Poulat, jako by Bůh neexistoval. Společenství křesťanů už nespadá vjedno se společenstvím občanů. Církev musí sdružovat svůj lid jiným… | Přečíst celý článek8. 6. 2009
Křesťanství je něco jiného než moralizování …
Křesťanství je něco víc a něco jiného než moralizování. Na počátku totiž nestojí naše jednání, naše morální schopnost. Křesťanství je především dar: Bůh se nám dává. A zůstává neustále tím, který dává. Stále nám nabízí své dary. Ustavičně nás předchází. Nezůstáváme však pasivními příjemci. Bůh nás obdarovává jako osobní a živé partnery. Darovaná láska je dynamikou „společné lásky“, chce v nás být novým životem, vycházejícím z Boha. Tak porozumíme slovu, které říká Ježíš nám všem: „Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás, tak se navzájem… | Přečíst celý článek23. 3. 2010
Křesťanství bylo průvodcem, který mi radí,
Křesťanství tedy pro vás nebylo reliktem minulosti. Čím tedy? Návodem do života, průvodcem, který mi radí, co dělat mám a co dělat nemám. Rádcem v oblasti hodnot. Ukazovalo mi, co má a co nemá hodnotu, co stojí za to dělat a co ne. A týkalo se to i chování a vztahů k druhým lidem. Židé říkají těm, kteří přistoupí k židovství, proselyti. Já byl takový křesťanský proselyta. Zajímal jsem se samozřejmě o všecko možné, co s křesťanstvím souvisí, ale v první řadě o reálný křesťanský život. Jak žít? Jak se chovat? Co musím ve svém životě dělat či změnit, jestliže jsem křesťan? Vztahy ke… | Přečíst celý článek14. 3. 2002
Kříž
Kříž je nejznámější symbol křesťanství. I v naší době, která o náboženství mnoho nedbá, setkáváme se s tímto znamením stále: na chrámových stavbách, na významných místech a budovách, v polích u Božích muk, na hřbitovech, v mnoha domácnostech a také v pracovnách, na zlatých řetízkách zdobících šíje žen, na schránkách se smrtelným obsahem, nad lékárnami, na záchranných vozech, nad stanovištěm lékařů ... . Co vlastně znamená kříž? Kříž ještě dříve, než byl posvěcen tajemstvím smrti Božího syna, byl znám a užíván. Označoval důležitá místa. Hle, zde se cos paměti hodného stalo. Zde někdo… | Přečíst celý článek19. 9. 2001
Kříž místo oidipovského komplexu
Vzdor vzájemné kritice je dialog mezi psychologií a vírou, psychoterapií a pastorací, možný a nutný. Obě se setkávají ve společném přání, aby se osoba stala subjektem - i když tato subjektivizace před Božím zrakem, tak jak o ně usiluje víra, není sdílena psychologií a psychoterapií. Tím důležitější je dialog o společných a rozdílných cílech a cestách subjektivizace. Místem dialogu je pastorační psychologie. Nesmí být opět chápána jako pouhá "psychologie v církvi"; spíše jde o to vzít psychologii do služeb ve věci víry, která má vždy na mysli ucelenou tvorbu osoby v Božích očích. Taková… | Přečíst celý článek21. 4. 2005
Křižovatky života
Dopravní obsluha, která řídí silniční provoz na křižovatce, musí stát na místě, ze kterého může bezpečně sledovat provoz na všech přístupových komunikacích vedoucích do křižovatky. (Volně z vyhlášky o pravidlech silničního provozu) Představme si dopravního policistu, který chce řídit provoz na křižovatce a místo toho, aby se postavil do jejího středu, stoupne se mimo něj, doprostřed jedné z bočních ulic. Jinými slovy: stojí za rohem. Má sice přehled, ale jen a pouze o provozu vozidel na té ulici, kde právě stojí. Co se děje s vozidly na silnici ve směru příčném, to se může jen domnívat.… | Přečíst celý článek
Sekce: Kapitoly
