Sekce: Knihovna

Jaro Křivohlavý , Aleš Palán

Křesťanství bylo průvodcem, který mi radí,

co dělat mám a co dělat nemám

z knihy Dvě lásky , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Křesťanství tedy pro vás nebylo reliktem minulosti. Čím tedy?

Návodem do života, průvodcem, který mi radí, co dělat mám a co dělat nemám. Rádcem v oblasti hodnot. Ukazovalo mi, co má a co nemá hodnotu, co stojí za to dělat a co ne. A týkalo se to i chování a vztahů k druhým lidem. Židé říkají těm, kteří přistoupí k židovství, proselyti. Já byl takový křesťanský proselyta. Zajímal jsem se samozřejmě o všecko možné, co s křesťanstvím souvisí, ale v první řadě o reálný křesťanský život. Jak žít? Jak se chovat? Co musím ve svém životě dělat či změnit, jestliže jsem křesťan? Vztahy ke spolužákům, ke kamarádům, k rodičům, k příbuzným, k nepříjemným lidem. Nejen to. Bylo mi zdrojem radosti, síly a naděje. Měl jsem najednou pro co žít a Bible mi napovídala, i jak mám žít! Kázání na hoře se mi stalo každodenní dávkou podnětů. Immitatio Christi – realizovat svůj život v duchu, v němž žil Ježíš Kristus! V ideální formě: žít tak, jak by Ježíš Kristus žil na mém místě! Bylo mi jasné, že život, který mi křesťanství nabízí, má dobrý smysl a stojí za to žít. To pro mě bylo a dodnes je křesťanství. Platí zde poznatek Viktora E. Frankla, že opravdové štěstí je vedlejším produktem nadějného postupu na cestě k cíli. Nic hodnotnějšího jsem v životě nenašel nežli to, co přinesl Pán Ježíš Kristus, a stále to po celý život velice usilovně hledám.

---

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Vy čtete Bibli?
• V koncentráku nám pomáhaly dvě věci
• Já vás zastřelím!
• Rodiče vás nutí chodit do kostela?
• Jak vést děti k víře?
• Víra by měla být sklenicí stále plnou
• Tvořivé řešení konfliktů
• Každý máme svou víru
• Zdravotní stav neovlivňuje jen psychická, ale i duchovní stránka
• Misionáři se musejí nejdříve naučit domorodý jazyk