Kapitoly
10. 1. 2002
19. 6. 2003
Dělal jsem rodičům největší starosti
Když jsem se maminky vyptával, jak to bylo, když jsem se narodil, řekla mi: myslím, že pršelo, když jsem tě čekala. Myslela jsem, že to bude děvče. Těšila jsem se na to, už jsem věděla, že jí dám jméno Marie - po mně, protože už před tebou se narodil Toník, který dostal jméno po tatínkovi. No, narodil ses ty a dala jsem ti jméno Zdeněk, ani nevím proč. Vím, že ráno bylo zataženo, pršelo, dokonce jsem si říkala, no, to bude štěstí. Maminka měla s námi se všemi velké plány. Největší starosti jsem jí dělal já - ten nejmladší. Prostřední bratr Bohumír byl spíše po mamince, něžný, dobrý,… | Přečíst celý článek5. 4. 2010
Deset hodin večer
Ježíš se podíval kolem stolu na jedenáct apoštolů, kteří mu zbyli. Jedli s chutí těch, kdo znají, co je hlad. Naslouchal jejich hovoru, zkoumal jejich myšlenky a znovu se přesvědčoval o tom, co už věděl – že jsou to dobří lidé. Byl zarmoucen, protože s nimi prožíval poslední chvíle a měl jim ještě tolik co říci. Pojedl několik soust, aby si nevšimli, že s nimi nesdílí velikonoční nadšení. Zřejmě věděl, že ho Kaifáš nezajme v této místnosti. Kdyby byl očekával, že pro něho přijde sem, nebyl by si ponechal některá velmi důležitá slova na pozdější dobu, až půjdou k olivovému… | Přečíst celý článek22. 7. 2003
Děti jsou hosté
Děti jsou hosty svých rodičů. Přicházejí na místo pro ně přichystané, chvíli zůstanou - patnáct, dvacet nebo dvacet pět roků - a opět odcházejí, aby si vytvořily svůj vlastní prostor. Ačkoliv rodiče mluví o "svém synu" nebo o "své dceři", tyto děti nejsou jejich vlastnictvím. V mnoha ohledech jsou děti cizinci. Rodiče je musí poznávat, objevit jejich přednosti a slabosti, dovést je k dospělosti a dovolit jim, aby učinili svá vlastní rozhodnutí. Největší dar, který mohou rodiče svým dětem dát, je jejich vzájemná láska. Právě skrze tuto lásku mohou vytvořit prostor bez úzkosti, aby v něm děti… | Přečíst celý článek30. 5. 2002
Děti jsou jako zrcadla, která odrážejí naši lásku,
Bezpodmínečnou lásku ve výchově dítěte můžeme chápat jako světlo, které nás vede. Bez něho se jako rodiče budeme pohybovat v naprosté tmě a nepoznáme, kde jsme a co bychom měli dělat s ohledem na dítě. Toto světlo nám ukazuje, kde se nacházíme my a kde naše dítě a co máme dělat ve všech oblastech výchovy včetně kázně. Pouze takový základ tvoří úhelný kámen, na kterém můžeme budovat nejvhodnější způsob výchovy dítěte a denně tak naplňovat jeho potřeby. Bez základu bezpodmínečné lásky se náš rodičovský úkol stává břemenem plným zmatků, které nám přinášejí zklamání. Co je to bezpodmínečná… | Přečíst celý článek5. 11. 2007
Děti milují soulad
"Se svými mláďaty zachází tvrdě, jako by nebyla její" (Job 39,16) "Děti nepřicházejí na svět se sklonem k násilí. Násilníky se stávají vinou pozdější výchovy. Učí se jednat podle určitých vzorců."(Rosemarie Portmann). Děti milují soulad. Pouze v harmonickém prostředí se cítí šťastné. Když se rodiče hádají, trpí děti pocitem ohrožení. Všechny děti touží po domově, kde vládne laskavost a jednota. Jejich vzájemná nedorozumění většinou nemají dlouhého trvání a většina dětských prohřešků se týká drobných nebrutálních historek, které by samy o sobě neznamenaly nic mimořádného, kdyby se k nim… | Přečíst celý článek18. 9. 2001
Děti nejsou záplaty na vztah
... Mnohdy se stává, že manželé o svůj vzájemný vztah s příchodem dětí přestávají pečovat. Omlouvají to nedostatkem času a tím, že všechnu péči věnují svým dětem. "Není to normální a navíc je to nebezpečné," varuje pan Vácha, otec tří dětí. "Vztah k dětem nesmí nahrazovat vztah k partnerovi. Děti chápané jako pojistka ve vztahu manželů jsou jako šití nových záplat na staré šaty." Nějakou dobu to prý může fungovat, ale časem záplata odpadne a díra bude ještě větší. "A vůbec - zdravý vztah k dětem, bez opičí rodičovské lásky, je výsledkem dobrého vztahu mezi manželi,… | Přečíst celý článek28. 2. 2003
Dětská důvěra a lhaní
Zdůrazněme, že dítě nemá povinnost důvěřovat rodičům. Jeho důvěra je jedině odpovědí na důvěru rodičů k němu. Rodiče ztrácejí důvod, aby mohli vyžadovat důvěru dítěte, když mu dají pocítit, že mu sami nevěří. Důvěra mezi lidmi je vzájemným darem. Důvěra vzbuzuje důvěru, strach vzbuzuje strach. Kdo chce získat důvěru, musí druhého přesvědčit (ze začátku ne slovy), že má skutečný zájem o jeho dobro, má ho rád bezpodmínečně a chce mu nezištně pomáhat. Především rodiče odpovídají za důvěru mezi nimi a dítětem, zejména dokud je dítě malé. Oni vytvářejí atmosféru mezi nimi a dítětem. Důvěru nelze na… | Přečíst celý článek29. 7. 2002
Dětské oči
V malé čekárně před rentgenem seděla jedna moje známá ze Studence a požádala mě o trochu teplého čaje. Na chvilku jsem k ní usedla. Divila se, že pracuji jako uklízečka. "Máte přece zdravotní školu," říkala. "Ano, ale studovala jsem ji jen dva roky dálkově. Bylo to v době, kdy jsem učila náboženství a situace začala být nejistá." "Jedna z mých dcer pracuje v kanceláři v Janských Lázních. Mají tam velký nedostatek sester. Nechtěla byste tam jít sloužit?" Nemocné děti mně připomínaly zlý sen, ze kterého bych měla utéci. Bloudila jsem lesní cestou a ve sněhu zanechávala stopy.… | Přečíst celý článek4. 5. 2007
Díky za moje tělo a nadání
Vděčnost mi otvírá oči, abych dokázal vidět vlastní hodnotu. Není ovšem zrovna snadné být vděčný sám za sebe. Často v nás totiž vězí až příliš hluboko sklon k sebeodmítání. Rádi bychom měli jiné tělo, jiné nadání, jiné možnosti rozvoje. Začneme-li ale pošilhávat po to, co nemáme, nedokážeme samozřejmě děkovat za to, co nám bylo darováno. Vděčnost vyžaduje zároveň i schopnost rozloučit se s vlastními iluzemi o tom, jaký bych měl být. Teprve pak dokážu děkovat za svůj způsob myšlení, za to, co prožívám, za své ruce, tak hbité a jemné, za své tělo, které sice neodpovídá modernímu ideálu krásy,… | Přečíst celý článek4. 5. 2007
Díky za nové ráno
Vděčný člověk dokáže za cokoli poděkovat. Hned ráno děkuje za to, že mu Bůh daroval nový den, že vstává zdravý, že má kolem sebe svou rodinu, v níž se cítí bezpečný, nebo že může pro druhé něco udělat. Děkuje za východ slunce, za pěkné počasí, za dům, který se stal jeho domovem. Děkuje za chutný pokrm. Děkuje za srdce schopné milovat. Nic nepokládá za samozřejmost. Dokáže projevit vděčnost, protože je schopen přemýšlet o tom, co prožívá. Uvědomuje si, že jeho bytí samo je darem. Všechno, co je, mu bylo dáno. On sám není stvořitelem, nýbrž pouze tvorem vděčným za své stvoření: za to, že… | Přečíst celý článek8. 11. 2010
Dítě jako výkladní skříň matky?
Dokud matka dítě vnímá jako vlastní „výstavní skříň“ a dokud chování dítěte rozhoduje o tom, jestli se bude považovat za dobrou, nebo špatnou matku, bude prožívat zlost a zoufalství. Dítě začne brát život vážně teprve tehdy, až matka uzná, kde končí její a začíná jeho zodpovědnost (a případně i vina). V mnoha případech se mohou rodiče, a obzvlášť matky, považovat za dobré rodiče, přestože jejich děti nijak zvlášť nevynikají. Jestliže se matka nechce zničit, musí se vzdát představ o své všemohoucnosti. Musí se rozloučit s představou, že své dítě zachrání nezávisle na něm, bez… | Přečíst celý článek2. 3. 2005
Dítě pro vůdce
Někdy v roce 1929 byl započat můj život v milujícím setkání mých rodičů – Gerdy a Martina Bormannových. V dubnu 1930 jsem spatřil světlo světa v Grunwaldu na venkovském předměstí Mnichova. Za kmotra mi šel svatební svědek mých rodičů – Adolf Hitler, vůdce NSDAP a přítel mého otce, druhého muže Třetí říše… První roky Bormannova života se odehrávají v Německu, v kontextu politického vývoje třicátých let. Říšský prezident Paul von Hindenburg jmenuje v lednu 1933 říšským kancléřem Adolfa Hitlera. Moc postupně přebírá nacionálně socialistická německá dělnická strana (NSDAP),… | Přečíst celý článek23. 11. 2001
Dítě v jeslích a osel
Když kliknete na obrázek, zobrazí se vám umístěný samostatně v prohlížeči a pak si jej můžete vytisknout. (Nejen) pro děti dále doporučujeme: Předvánoční kutění (betlémy, vystřihovánky do okna...) | Přečíst celý článek31. 8. 2011
Dívka, jež zasáhla mé srdce
Poprvé jsem ji spatřila koncem září. Byl to den, kdy se studenti registrovali na univerzitě. Byla jsem jedním ze zaměstnanců. Dobrovolně jsem se přihlásila, že budu vítat nové studenty. Tomuto podivnému přírůstku jsem se ale snažila vyhnout. Byla ostříhaná téměř dohola – nechala si pouze ofinu dlouhých červených vlasů, které jí padaly do očí. Měla na sobě kombinézu, do níž by se vešla snad třikrát, a vypadalo to, že už ji nesundala hezky dlouho. Na nohou měla odřené armádní kanady. V životě jsem neviděla nikoho, kdo by měl na sobě tolik piercingů. Vypadala jako jehelníček v lidské… | Přečíst celý článek19. 11. 2001
Divný král
Proč vlastně přišel a žil Ježíš v našem světě tak skromně? Lze si přece snadno přestavit jiné, důstojnější a jeho postavení i poslání přiměřenější naplnění prorockých slibů: Mohl se například narodit v nějaké královské nebo aspoň velekněžské rodině, mohl se také objevit jako dospělý člověk, který by nám neřekl nic o svém původu, mohl si nejdříve získat svými mimořádnými schopnostmi a znalostmi věhlas a respekt a teprve potom se prohlásit za mesiáše a pustit se do díla - podobných řešení lze nalézt ještě několik, ale Ježíš se místo toho narodil v úplně obyčejných podmínkách lidí tehdejší doby a… | Přečíst celý článek29. 7. 2002
Dnes musíte být propuštěna
Vězeňská lékařka Vltavská, starší žena, nesměla vstoupit na celu, aby prohlédla pacientku a určila diagnózu. Mohly jsme s ní mluvit jen u vchodu pod dozorem. Lékařku doprovázela jiná vězeňkyně, řeholní sestra Gizelka, která směla podat lék. Někdy se mohla jen laskavě usmát. Také strava se opět zhoršila, a tak mnohé ženy apaticky posedávaly na svých kavalcích. Uvědomila jsem si, že musím něco učinit. Poprosila jsem ženy, aby se ztišily a vyslechly mě. "V poslední době pozorujeme, že jsme v pěkném svrabu. Špatné jídlo, přísnost, skoro žádné léčení. Jak… | Přečíst celý článek29. 7. 2005
Do Británie opět přišla válka
Do Británie přišla opět válka, námořníci se zase potáceli z hospod a s nimi se potácely opilé rozcuchané ženy, ale námořníci už nenosili vysoké šněrovací boty, poněvadž se předpisy po té stránce změnily. Válka přišla opět i do farnosti Nejsvětějšího Jména. Kanovník Smith už neměl kaplana, který by sloužil ranní mše, a musel v neděli sloužit obě mše svaté sám a zpívat a mít dvoje kázání, takže to bylo zase jako za starých časů, jenomže teď mu bylo jedenasedmdesát let, a když klekal, vrzaly mu klouby. Válku bylo cítit i ve stavitelství, takže bylo takřka nemožné dostat zedníky, aby… | Přečíst celý článek28. 11. 2012
Do koncentračního tábora jsme se původně těšily
Jednou večer jsem se učila, když jsem z předsíně zaslechla mužský hlas: „Která z vás je Wanda?“ Tím to celé začalo. Zvedla jsem se... a vrátila se až po čtyřech a půl letech. Po několika dnech zatkli také Krysiu. Znaly jsme se ze skautského oddílu: o dva roky mladší než já, pobledlá a tichá. Tak teď už jsem v davu nebyla sama. Rodilo se velké přátelství. Popravy uprostřed noci. Nikdy jsme nevěděly, na koho z nás to padne... Ve vězení byly vši, blechy, špína, voda nebyla vůbec a rozmohl se tyfus. Hlad jsme necítily, poněvadž rodiče podpláceli stráž a… | Přečíst celý článek30. 5. 2002
Doba ledová ve vztazích?
... a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých. Mt 24,12 Každý z nás je od narození formován a ovlivňován nepřebernou spletí vztahů s druhými lidmi. Do jisté míry jsme dokonce výsledkem jejich působení: pod vlivem nespravedlnosti, tvrdosti a zraňování má naše srdce tendenci se zatvrzovat, zatímco pod sluncem milosrdné lásky roztávat a otvírat se, aby pak bylo samo schopno lásku dávat. Proto máme všichni velkou zodpovědnost za lidi kolem sebe a vůbec za svět, aby v něm znovu nezavládla »doba ledová«: »Ano, musíme se stát ledoborci, jejichž srdce budou tak plná lásky k… | Přečíst celý článek
Sekce: Kapitoly
