Sekce: Knihovna

Z dokumentů do srdcí cesta dlouhá

z knihy Vězení s klíčem uvnitř - Kdy, jak a proč odpouštět a prosit o odpuštění , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Podobně hovoří i Jan Pavel II., když hodnotí výsledky dialogu s jinými církvemi. Výsledky jsou místy velmi povzbudivé, ale čeká je nejtěžší úkol - průnik z dokumentů do vědomí celé církve, aby nastala skutečná „změna smýšlení“:

„Nelze zůstat jen u prohlášení dvoustranných komisí - vše se musí stát společným dědictvím. (...) Máme co do činění s otázkami, které jsou často záležitostí víry, a proto si žádají všeobecný souhlas sahající od biskupů až po věřící laiky, všech, kdo přijali pomazání Duchem svatým“ (Ut unum sint, 80).

Například ve věci antisemitismu se církevní „metanoia“ sice v dokumentech II. vatikánského koncilu projevila zcela novým učením o Židech, tím však nebyl vymazán falešný program antisemitismu v myslích a srdcích národů, ani ve vědomí mnohých křesťanů. To ilustruje také následující komická příhoda:

Jeden kněz navštívil starší paní a ta se ho s úzkostí zeptala: „Prosím vás, je to pravda, že Panna Maria byla Židovka?“ „To víte, že ano,“ usmál se kněz. „A... tedy i Pán Ježíš byl Žid?!“ „No samozřejmě,“ zněla odpověď. „A já myslela, že mu jen tak nadávali!“

Mohli bychom se zasmát, nebýt toho, že se tento rozhovor odehrál o Velikonocích 1995, tedy plných třicet let po vydání slavného dokumentu Nostra aetate! Jiná zbožná paní reagovala na nadšený výklad své dcery o našich kořenech v židovství slovy: „Jejda, to je úžasné! Ale proč nám to ještě nikdy v kostele neřekli? Vždyť to by lidé měli vědět!“ - To rozhodně.