Sekce: Knihovna

Český rasismus

z knihy Vězení s klíčem uvnitř - Kdy, jak a proč odpouštět a prosit o odpuštění , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Také nemohu zapomenout na jeden trapný zážitek s českým rasismem, který jsem zažila při příletu do Prahy ještě jako členka mezinárodního misijního týmu. Členem týmu byl také P. Kizito Abizi, generální vikář z města Kumasi v Ghaně. Vystudoval filosofii v Římě, přednáší na semináři a plynně mluví pěti světovými jazyky.

Přiletěli jsme v lednu 1991, v době vyhrocené situace v Perském zálivu. Dalo se pochopit, že letištní policie pátrala po „teroristech“ a každý turista tmavší pleti byl automaticky odveden stranou. Zarazilo mě však ponižující jednání našich úředníků s tímto člověkem. Strkali s ním jako s kusem nábytku a neskrývali svůj odpor a pohrdání. Zaslechla jsem dokonce něco o „negramotné černé hubě“. Ti ubožáci nesahali otci Kizitovi inteligencí či morální úrovní ani po paty, ale jednali prostě na základě vžité iluze, že my běloši jsme něco více.

V časopisu AD 5/1995 vyšla anketa, v níž cizinci tmavé pleti na základě svých zkušeností tvrdí, že Češi jsou daleko rasističtější než celá západní Evropa. Z vyprávění věřících přátel z Afriky, studujících na našich vysokých školách, to mohu potvrdit.

Každý z nás si může v duchu zameditovat nad mapou a rychle zjistí, že na jisté národnosti hledí automaticky spatra, vůči jiným má v srdci komplex méněcennosti a někdy přímo odpor. To jsou místa, která chce Ježíš uzdravit.