Úvod

Poznej sebe samého

z knihy O vztahu víry a rozumu , vydal(o): Pastorační středisko sv. Vojtěcha při Arcibiskupství pražském

Průřez papežským dokumentem (encyklikou)
FIDES ET RATIO
o vztahu víry a rozumu

Úvod: Poznej sebe samého

Teze: Filozofickou otázkou smyslu člověka se zabývají všechny kultury. Moderní filozofie prohloubila pohled na člověka, ale zkrátila jeho schopnost poznávat pravdu. Do této situace přichází církev s poselstvím Ježíše Krista.

Rozum a víra jsou jako dvě křídla, pomocí kterých se lidský duch pozvedá k úvahám o pravdě. Bažení po ní vložil do lidského srdce Bůh, aby člověk tím, že Ho poznává a miluje, dospěl také k plné pravdě o sobě samém, čili člověk poznává sebe jen “přes” Boha (Ex, Ž, Jan). V průběhu poznávání se stále naléhavěji vynořuje otázka smyslu všeho, i člověka. Co poznáváme, se tím stává součástí našeho života. Otázky, v kterých se hledání smyslu artikuluje, znějí: Kdo jsem? Odkud přicházím a kam jdu? Proč existuje zlo? Co bude po smrti?

Tyto otázky obsahují nejen svatá písma Izraele, ale - to je řečeno s ohledem na současný interreligiózní rozhovor - také Védy, Avesta, Konfucius, Lao-tse, zvěstování Tirthankary a Buddha, právě tak jako Homér, Euripides, Sofoklés, Platon a Aristoteles. Na nalézání odpovědi se podílí i církev, zvěstující od velikonočního rána jako poutnice po široširém světě, že Ježíš Kristus je cesta, pravda a život. Mezi různými službami, které církev dokáže lidstvu nabídnout, má zcela zvláštní postavení její služba pravdě. Dosažená pravda je ovšem vždy pouze jedna etapa na cestě k plné pravdě, která bude odhalena v posledním Božím zjevení (1Kor 13,12).

Text pokračuje vysokým oceněním filozofie jako jednoho z nejvznešenějších úkolů lidstva a konstatuje, že žasnutí nad stvořením je nutnou podmínkou existence člověka jako osoby. Předložení myslitelských systémů v průběhu dějin vedlo vždy k pokušení ztotožnit některý z nich s filozofickým myšlením vůbec. Místo toho je však možno nalézt vzdor proměnám času společné jádro rozmanitých filozofických poznatků na způsob jakéhosi duchovního dědictví lidstva, kam patří princip kontradikce, finality, kauzality a pojetí osoby jako bytosti schopné poznávat Boha, pravdu a dobro. Proto vidí církev ve filozofii nutnou pomoc při zvěstování evangelia.

O zásluhách moderní filozofie, zejména na poli prohlubujícího se pohledu na člověka, nelze pochybovat. Zdá se však, že zapomněla, že člověk je povolán obrátit se k pravdě, která jej překračuje. Zanedbala otázku bytí a zdůraznila hranice a podmíněnost poznatelnosti pravdy. Plodem toho je agnosticizmus a relativizmus, ústící do všeobecného skepticizmu. Legitimní pluralita myšlenkových pozicí byla zaměněna za indiferentní pluralizmus s domněnkou, že všechny směry jsou stejnocenné. Také některé postoje Orientu upírají pravdě exkluzivní charakter domněnkou, že se ukazuje i ve vzájemně si odporujících učeních. Vše je redukováno na mínění. Tomu je třeba čelit, a o to se snaží předložený dokument.

Shrnutí: Filozofickou otázkou smyslu člověka se zabývají všechny kultury. Moderní filozofie prohloubila pohled na člověka, ale zkrátila jeho schopnost poznávat pravdu. Do této situace přichází církev s poselstvím Ježíše Krista.